Prvním velkým dobrodružstvím z celé řady dalších (dobrodružství v souvislosti se školní akcí je třeba chápat s nadsázkou, neboť zkušený a bezchybný dohled profesorů nepřipustil, aby se jakákoli nečekaná událost, která by mohla cokoli zkomplikovat, udála. A jelikož význam dobrodružství spočívá právě v jeho neočekávanosti a někdy i nebezpečnosti, dá se říci, že se zde vlastně žádné dobrodružství neodehrálo) byla takřka dvacetihodinová cesta autobusem přes Německo a Francii. Rozlámanost našich těl byla mírněna atmosférou plnou zábavy, očekávání a filmů, které nám byly ve večerních hodinách pouštěny.
Na místo, jež se mělo stát na týden našim domovem, jsme dorazili v brzkých ranních hodinách, bylo jím malé přímořské městečko Piñeda del Mar. Poněvadž jsme přijeli příliš brzy (díky naštěstí bezchybné a rychlé jízdě našich řidičů), prošli jsme se společně po městečku a nechali se unášet jeho krásami, každý jakým směrem chtěl. Někteří z nás využili svůj čas pro procházku po liduprázdných plážích, jiní si vychutnali šálek kávy a něco malého k snídani.
Konečně se nám brány hotelu otevřely. Přivítalo nás tříhvězdičkové ubytovací zařízení s bazénem, restaurací, barem, diskotékou, čistými a příjemnými pokoji a hlavně s výbornou, opravdu výbornou kuchyní. Snídaně a večeře byli potěšením, které nás provázelo celým pobytem. „Švédské stoly“ (označení švédské stoly je zavádějící, neboť ve Švédsku užívají výrazu anglické stoly) se den co den prohýbaly pod návalem nejrůznějších pochoutek. Sice většina z nás vždy sáhla po hranolkách, přesto zde člověk mohl ochutnat i místní speciality.
Základní tábor byl tedy v pořádku a mohl tak tvořit pevný záchytný bod pro naše cesty za poznáním. K vidění toho bylo opravdu hodně a osobně si myslím, že se nám díky vkusnému výběru našich profesorů poštěstilo vidět opravdu to nejhezčí z celého Katalánska.
Naše první kroky vedly samozřejmě do Barcelony. Nejprve jsme poznali překrásný a velice zvláštní park, jehož projektantem byl Antonio Gaudí (právě osobnosti Antonia Gaudího a Salvadora Dalího nás provázely takřka celým pobytem, protože tvorba těchto výjimečných umělců, architekta a malíře, je s tímto regionem neodmyslitelně spjata). Ve stínu stromů onoho nádherného místa nás vědomostně obohatil první referát z dlouhé řady. Většina z nás totiž dostala za úkol vypracovat referát na zadané téma. Tato témata byla vybrána v návaznosti na místa, které jsme navštěvovali. Vše se tedy neuvěřitelně zajímavě doplňovalo a navazovalo na sebe vždy v tu správnou chvíli. Další zastávkou byla barcelonská katedrála Sagrada familia Antonia Gaudího. Jde o modernisticky koncipovaný objekt, který snad každého (ať kladně či záporně) překvapí svou zvláštností. Pro prohlídce katedrály následoval rozchod po městě. Po poradě s profesory si každý zvolil svůj cíl cesty. V orientaci po městě nám pomáhaly mapy, které každému z nás profesoři rozdali. Na druhou stranu nám ale pohyb komplikovala dopravní infrastruktura města. Všechny silnice a bloky domů tvoří jakousi pravidelnou šachovnici, kde tak člověka čeká na každém kroku přechod, podchod a nebo prostě jen ohromné davy lidí. Barcelona je hlučné a plné město tepoucí životem a vášněmi. Roztomilé na Barceloně jsou její pouliční umělci, kteří těší kolemjdoucí krásnou hudbou a nebo povedenými kousky.
Krom hlavního města Katalánska jsme navštívili i jiná neméně zajímavá místa. Girona je malebné město pyšnící se nádhernou katedrálou. Pastvu pro oči zde skýtá také pohled na řeku protínající město, jejíž břehy jsou lemovány domky se všemožně zabarvenými omítkami. Měli jsme dostatek času prohlédnout si jak katedrálu tak i centrum městečka.
Jak jsem již zmínil výše, zdejší krajina je spoutána s díly Salvátora Dalího a Antonia Gaudího. Navštívili jsme muzeum ve městě Figueres věnované prvnímu z nich. Už samotná budova muzea vyhlíží zajímavě. Je postavena v souznění s Dalího největšími díly, tedy v duchu surrealismu. Objekt je plný mistrových děl ze všech období tvorby. V současné době probíhá jeho monografická výstava i v Praze. Zájemci mají tedy možnost shlédnout alespoň část jeho tvorby, i když pražská expozice zdaleka nedosahuje takových rozměrů jako ta, již jsme navštívili.
Při cestě z Dalího muzea vedly naše kroky do malé rybářské vesničky, kde trávil Dalí se svou ženou Galou letní měsíce a kde mnohokrát hledal svou inspiraci. Malé a úzké uličky, které křižují celou vesničku, byly liduprázdné, jelikož jsme přijeli právě v hodinách siesty. Všechny cesty města směřovaly k pobřeží. Moře zde bylo čisté a pláže prázdné; člověku se zde naskytl pohled na celý záliv i na útesy lemující pobřeží.
Další den pobytu jsme věnovali návštěvě kláštera Montserrat. Ke klášteru vede cesta, která se vlní řadou serpentin a která stoupá do velké nadmořské výšky. Je odtud nádherný výhled na celou okolní krajinu. Člověku se zastavuje rozum nad tím, jak mohli mniši vybudovat svůj domov v takové výšce bez použití moderní techniky. Ale je třeba si uvědomit, že stavby podobné Monserratu vznikali i v jiných částech světa. Například Řecko se pyšní soustavou klášterů Meteora, které jsou doslova vtepány do skal ve velkých výškách. Ale zpět k Montserratu. Uvítal nás vystoupením svého elitního dětského sboru, který vystupuje každý den v jednu hodinu po poledni. Byl to povznášející zážitek slyšet dětský zpěv mezi vyzdobenými stěnami místního chrámu. Navíc jsme měli možnost (po vystání dlouhé fronty) spatřit slavnou Černou madonu monserratskou.
Poslední den v Katalánsku jsme také plně využili. Vydali jsme se opět do Barcelony. Tentokrát však vlakem, jehož trasa kopírovala pobřeží. Po hodině cesty jsme dorazili do města, kde jsme dostali rozchod. Každý využil čas po svém a navštívil místa, která ho nějakým způsobem zaujala. Avšak Barcelona je obrovská a času bylo málo. Kdyby ji chtěl člověk poznat celou, musel by zde strávit alespoň měsíc. I těch pár dní strávených v její blízkosti nám ale postačilo k tomu, abychom se vytvořili určitý vztah k tomuto místu, a myslím si, že většina z nás se bude chtít ať už do Barcelony a nebo do Španělska určitě vrátit.
Na závěr bych chtěl za všechny studenty, kteří se výletu zúčastnili, poděkovat našim třem milým profesorům, bez jejichž odvahy a odhodlání by se žádná cesta neuskutečnila. Zaslouží si obdiv za odpovědnost, která jim po celou dobu ležela na prsou a kterou hrdě nesli od začátku až dokonce. Děkujeme Vám.