Autobusem jsme vyrazili 14. června od GVP a zastavili jsme se až u trajektu přes La Manche v Calais. Plavba přes kanál byla větrná a vlny byly vysoké. Jako první jsme z Anglie spatřili ty nádherné křídové útesy. Jak se asi museli cítit Římané, když tuto zemi pluli zcivilizovat. Po výstupu z lodi v Doveru jsme jeli do Londýna. Zastavili jsme v Greenwichi, kde utéct před někým na druhou polokouli znamenalo udělat jen pár kroků přes nultý poledník. Pár minut z kopce je umístěna loď Cutty Sark, nebo alespoň to, co z ní zbylo. Ona jim totiž při rekonstrukci v roce 2007 shořela. Zapřísahali se, že ji postaví znovu. Bude to ale jen pár plechů, co zabudují do kopie původní lodi. Velká škoda. Byli jsme i v námořním muzeu. Je zvláštní, jak si Britové opatrují vše, co se týká bitvy o Trafalgar. Mají tam totiž i uniformu admirála Nelsona, který ve vítězné bitvě zahynul. Je na ní ještě krev a díra po kulce. Fascinující! Ten den byl ještě hodně dlouhý. Tower Bridge, moderní budova s přezdívkou „Okurka nakládačka“, katedrála Sv. Pavla, nebo bitevní křižník H.M.S. Belfast. Co mě velmi mrzelo, bylo to, že jsme nešli do Toweru na korunovační klenoty. Ale vše se stihnout nedá. Potom je také velká škoda, že museli Britové stáhnout z provozu ty krásné staré double-deckery. Jezdí už jen na lince 15 a jinak už je nahradily jejich moderní bratří. Snad největší zážitek byl z katedrály sv. Pavla. Vyšli jsme až na její vrchol. Ty stovky schodů jsem ani nepočítal. Uvnitř té nejvyšší malé věžičky s ochozem je asi ve 150 metrech malé skleněné okénko, kterým vidíte vše pod sebou v chrámu. Jak sarkastický architektonický nápad. Lidé tam dole nevypadají jako mouchy, spíš jen jako vešky a sál dlouhý 40m se vám vejde do dlaně. Měli by na tom místě mít lékárničku první pomoci. Ne každý člověk mající bázeň z výšek to vydýchá. Pak jsme jeli do našich anglických rodin.
Nevím jak ostatní, ale já ve své britské rodině spal zcela netradičně. V růžových peřinách, s růžovými závěsy a po stěnách se na mě usmíval Justin Bieber s nějakým chlapem z „Twilight“. Nestěžoval jsem si, rodina byla milá a ochotná a na takové věci se nezapomíná.
V dalších dnech šlo vše velmi rychle a my viděli nesčetné množství koutů anglických. Windssor Castle (venkovské sídlo královny), Oxford se svou úžasnou atmosférou, kde studenti berou turistům čepice a mají velkou legraci při honičce. Tam jsme také viděli prostory, kde se natáčel Harry Potter, ale jen první díl. Pronájem kolejí totiž stojí 15 000 Liber týdně. Dále Stratford s rodným domem Williama Shakespeara, kde bylo možno vidět i část původního nábytku, blízký skleník s cizokrajnými zvířaty (největší motýlí farma v Anglii), kamennou vesnici Cotswold, kde mají i přesný její kamenný model , v tom modelu mají model modelu a v modelu modelu mají model toho modelu modelu, tudíž model model modelu. Dále jsme viděli úžasný Blenheim palace, ve kterém se narodil Winston Churchill (omylem, byl nedonošený), Stonehenge, místo záhadných balvanů, Salisbury se svou nejvyšší katedrálou v Anglii a také Bath, lázeňská oblast již z antických dob. Byla toho fůra a nikdo nevnímal, jak rychle čas běží.
Do Londýna jsme se vrátili poslední den, 19. června. Vystoupili jsme u Parlamentu. Je obří a překvapilo mne, že je tam ještě jedna věž, Viktoriina, kterou svou slávou Big Ben zcela zastínil. Přešli jsme k branám do Downing street 10. Ten, kdo u bran této ulice nebyl, neví, že ty obrázky z televize, kde jsou těsné záběry na dveře, turista neuvidí. Opravdu nemůžete koukat prime ministerovi do oken. Ochranka se samopaly stojí před branami a na dům za rohem není ani vidět. Milé překvapení přišlo v parku St. James, kde může člověk krmit zablešené veverky z ruky. Stejně krotcí jsou i místní pelikáni. Ten den byl dlouhý a my viděli opět kopu věcí. Buckingham palace, Trafalgar Square, Picadilly circus a asijskou čtvrť Soho. Při rozchodu jsem navštívil jako jediný obchodní dům Harrods. Je sice velký, ale při výprodeji je tam místa jako v králíkárně. Všude jsou asistenti nařizující nošení batohů v ruce. Dýchne na vás ryzí kapitalismus. Je zde vše 10x dražší, ale něco na památku si neodpustíte. Po ukončení rozchodu jsme došli na nábřeží a odtud hurá lodí přes Temži do Greenwiche a do kopce za autobusem. Zpět ke škole jsme dojeli 20. černa. Na závěr bych podotknul, že tento výlet s GVP do Anglie neměl vlastně chybu (kromě deště).
S pozdravem Otmar Beneš, 1.E