Menu se načítá

Jaké to bylo v Postupimi

Helena Šilhánková

3. května 2007
Je to již měsíc, co se skupina našich studentů vrátila z mezinárodního zasedání Evropského parlamentu mládeže v Postupimi. Na těchto stránkách jste si mohli přečíst, co naší cestě do Německa předcházelo, tedy vyprávění o postupu přes pražské předkolo a národní výběrovou konferenci loni v Kutné Hoře, kde jsme obsadili 2. místo. Nyní vám přinášíme několik fotografií s krátkým popisem toho, jak probíhá setkání mezinárodní.

Desetidenní mezinárodní zasedání EYP kopírují práci Evropského parlamentu, ta je ale obohacena o celou řadou doprovodných programů a aktivit. Zasedání se účastní přibližně 200 studentů z různých evropských zemí. Delegáti pracují v komisích, které jsou vždy složeny z 12-15 studentů tak, aby se v nich nevyskytovalo více delegátů téže země. Cílem práce komise je prodiskutovat zadané téma a vytvořit rezoluci. O té pak všechny komise společně diskutují a hlasují na závěrečném valném zasedání. Témata pro práci v komisi jsou vybírána centrálou v Berlíně. Mají vždy globální charakter, některá se týkají pouze problematiky Evropské unie či Evropy, jsou však i taková, která se dotýkají celosvětových problémů a evropské role při jejich řešení. Nechybí mezi nimi problematika NATO, vnitřní reforma a rozšiřování EU, společná měnová či zahraniční politika EU, ale i problematika sociálních jistot, vzdělávání, životního prostředí či zdravotnictví. Témata se delegáti dozvídají s dostatečným předstihem a jsou povinni se na ně připravit a provést potřebné rešerše.

Hned po příjezdu do Postupimi nás čekaly dva dny teambuildingu. Pod tímto názvem se skrývají různé aktivity a hrátky, více či méně bláznivé a absurdní, prostřednictvím kterých se členové jednotlivých komisí mají vzájemně lépe poznat, aby mohli v následujícím týdnu dobře spolupracovat. Tak třeba hru s názvem „gordický uzel“ asi všichni znáte – skupina lidí se má poslepu v chumlu chytit za ruce, potom oči otevřít a pokusit se vzniklý propletenec těl rozmotat tak, aby tvořili řadu. Zkuste ale provést totéž, když má každý z vás za úkol mluvit pouze svým mateřským jazykem! Vznikne uzel nejen gordický, ale také babylonský. Dokonalý symbol celého setkání – směsice jazyků a kultur z celé Evropy. Při všech ostatních aktivitách jsme si však rozuměli dobře, neustále jsme komunikovali anglicky.

Další oblíbenou součástí je setkání je Eurovillage. Na ní každá delegace připraví svůj stánek s ukázkami typických jídel a pochoutek. Holandské sýry, belgická čokoláda, anglický čaj či dokonce švýcarské fondue. Váš záměr ochutnávat nejdříve slané a poté si vybírat sladkosti brzy vezme za své, žaludek říká dost, rozum radí přestat, ale oči a chuťové buňky se zarazit nedají. Rozum je moudřejší, tedy ustoupí, žaludek sice bolí, ale vy můžete tvrdit, že jste za jeden večer procestovali celou Evropu. (Jen o české utopence nikdo příliš velký zájem nejevil :((.)

Ačkoli v komisích pracujete na přípravě rezolucí, což bývá poměrně náročné, nejedná se jen o práci. Tolik kávy během „coffee breaks“ hned tak nevypijete, do programu patří i společná „committe dinner“, cesta lodí na slavností zahájení nebo večer, kdy mají jednotlivé delegace sehrát krátkou scénku, ve které svoji zemi charakterizují.

Kulturním vrcholem je Euroconcet. Nevěřili byste, kolik se mezi kandidáty najde umělecky založených jedinců. Jejich hudební a taneční vystoupení vydají na celovečerní program. Slyšeli jsme Panovu flétnu, lyru, operní árii i závěrečné Hey, Jude v podání všech účinkujících.

Ani se nenadějete a je tu poslední bod programu – General Assembly. V budově berlínského parlamentu jsme zasedali dva dny. Poslanci se divili, když viděli, jak se před vchodem zahříváme bláznivými hrami, ale mám dojem, že při samotném jednání by si s nimi studenti v ničem nezadali. Někteří z nich sice občas pospávali (i to je mezi skutečnými politiky k vidění), diskuse byly ale velmi živé. Vždyť každé komisi záleží na tom, aby její rezoluce prošla.

A pak už přišlo loučení a odjezd. Uteklo to strašně rychle. Odjížděli jsme sice naprosto vyčerpáni, protože nuda a odpočinek je něco, co jsme v uplynulých deseti dnech rozhodně nepoznali, ale pořád si ještě pamatujeme, že jsme si někam napsali adresy svých nových kamarádů z Estonska, Islandu či Makedonie, a jste rozhodnuti přijet zase. Možná ještě jako účastník, možná jako organizátor, novinář, „chair“ či dokonce prezident. Každopádně pro mladší spolužáky máme vzkat „určitě jeďte, stojí to za to“.

Příští rok budeme mít opět možnost zúčastnit se národní výběrové konference a bojovat o postup na mezinárodní zasedání. Doufám, že se nám opět podaří sestavit delegaci, se kterou bude radost pracovat.

Složení týmu: Tereza Hadravová, Lucie Štočková, Michal Dúbravský, Jonáš Jančařík, Michal Klofáč, Martin Žofka

Komentáře

Díky za opravu. I tak je to bomba. Ale to Vás do Reichstagu pustit mohli, ne?

Dovolím si jen malou opravu - nebyl to tzv. Reichstag, nýbrž Berlin House of Representatives jinak zvaný Prussian Parliament.

Valné shromáždění v budově budově berlínského parlamentu... Hohó! Tytka a Jonáš v Reichstagu. Připomíná mi to začátek Mozartovy Korunovační mše. Skvělé! Blahopřeju, jen houšť.

Nejste přihlášeni - komentář bude přidán po schválení adminem