Rozebrali jsme si potřebné vybavení- neopreny, helmy, vesty, pádla, nafoukli lodě, nakonec dostali krátkou instruktáž a mohlo se vyplout! S divokými vlnami Steyru se všichni úspěšně poprali. V těch méně náročných úsecích bylo možné obdivovat okolní přírodu, a hlavně tu nádherně čirou vodu. Po seznámení s první rakouskou řekou jsme stejný úsek spluli ten den ještě jednou.

Později odpoledne následovalo vyfukování a balení lodí, převlékání z neoprenů do normálního oblečení, a nakonec přesun minibusem do kempu v Eschau, kam jsme dorazili až za tmy. Za svitu čelovek jsme si postavili stany, pak si každý zajistil večeři (asi nejvíce populární byla instantní jídla z pytlíku) a náročný den byl zakončen zpěvem za doprovodu kytary a ukulele.

Ráno taky stálo za to. Po nočním vydatném dešti bylo venku na horském vzduchu opravdu příjemně a tak byla jasnou volbou ,,snídaně v trávě” před stany. Možná právě ta mohla za náš pozdní příchod na ranní sraz u minibusu.

Instruktoři nás dopravili k řece Salze, kde se opakoval proces ,,vybalit, nafoukat, neopreny na sebe, snést lodě k vodě”. Dnes už jsme byli mnohem více sehraní atak se po pár desítkách minut zase mohlo vyplout. Plní adrenalinu a nadšení jsme se hnali do divokých vln řeky Salzy. Před složitějšími místy jsme vždy hromadně zastavili na klidnější vodě a dostali rychlou lekci pádlování - kdy a jak správně zabrat, jak se porvat s peřejemi a podobně. Taky jsme si zkusili projet slalomovou tratí ve Wildalpenu, každý po svém, někteří zvládli i neplánovanou jízdu pozadu… Sil jsme nabrali kousek od Wildalpenu, kde si všichni vybalili předem připravený oběd z loďáků a odpočívali. Velkou radost nám udělala i boudička se záchody, kde se mimo jiné nacházelo i topení.

Vyhřátí jsme nasedali do lodí, popadli pádla a mohli pokračovat v cestě. Podle paní profesorky Nedvědové nás právě v tomto úseku čekaly ty nejkrásnější přírodní skvosty celého vodáckého zájezdu. Jednoznačně však nejhezčí atrakcí, která nám vodákům zůstane v paměti ještě dlouho, je skákání do vody z poměrně vysokého můstku. Bylo to jen pro silné jedince, a ne všichni skočili. Ze spárů divokého proudu nás vysvobozovali instruktoři stojící na břehu pomocí házečky.

Od skokánku už to bylo jen pár minut k místu, kde parkoval minibus. Vyfoukat lodě, převléknout se z neoprenů, naložit do přívěsu a hurá do kempu. Tentokrát jsme ke stanům dorazili ještě za světla, a tak bylo chystání večeře o něco příjemnější. Čtvrteční den jsme zakončili promítáním vodáckých filmů a zpěvem u táboráku.

Poslední den naší výpravy už šlo všechno jako po másle. Všichni stihli přijít na sraz včas, a i s loděmi nám to šlo rychleji. Pokroky byly zřejmé nejen v přípravách, ale i v praxi mezi peřejemi. S parádou jsme sjeli poslední desetikilometrový úsek řeky Salzy. Před námi už bylo jen balení veškerého vodáckého vybavení a po návratu do kempu pakování našich dosavadních obydlí. Řada z nás nevydržela bez posledního instantního jídla. Pak už nás čekala jen cesta domů malým autobusem, který nám dělal spolehlivého přepravce celý zájezd.

Anna Vítková 3.F, Petra Heřmanová 4.A

Články uživatele Anna Vítková

Výběrový vodácký kurz, Rakousko