Dvacet studentů z maturitních ročníků se od 16. do 23. listopadu učástnilo zájezdu do Izraele. Jsme vděčni pánům profesorům Josemu Babierovi a Marku Fajfrovi, že nás doprovázeli.

Na letišti v Tel Avivu jsme se poprvé setkali s řidičem našeho autobusu, Arabem Mustafou, který nás celý týden vozil po Izraeli. Z letiště nás odvezl do Nazaretu na severu Izraele, kde jsme strávili první tři dny. V Nazaretu žije sedmdesát tisíc obyvatel, hlavně Arabů; polovina z nich je křesťanská a polovina muslimská. Nazaret byl podle Nového zákona domovem Josefa a Panny Marie. Město se skládá z malých malebných klikatých uliček a nejsou zde žádná větší náměstí.
Ubytováni jsme byli v půvabném dvě stě let starém domě ve středu města. Cestou z hostelu ke katolické bazilice Zvěstování jsme poprvé ochutnali místní falafel, což jsou smažené kuličky cizrny v chlebu pita. Na místě, kde dnes stojí padesát let stará bazilika, zvěstoval podle křesťanské tradice archanděl Gabriel Marii, že porodí Ježíše.
Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Lukáš 1,28
Uvnitř baziliky právě probíhala mše pro čínské poutníky.

Druhý den v půl páté ráno probudil některé z nás muezzinův, zpěv připomínající muslimům povinnost modlitby.
    Po velmi kořeněné arabské snídani jsme vyrazili do národního parku Cipori. Zde od třicátých let probíhá archeologická činnost, odkrývající památky dva tisíce let starého města. Vykopávky, pocházející hlavně z doby římské nadvlády a z byzantského období, tvoří zejména mozaiky zobrazující pohanské a židovské motivy. Během křižáckého období byl v Cipori postaven kostel, na jehož místě žili podle tradice rodiče Panny Marie.
    První a druhý den našeho pobytu v Izraeli pršelo, přehnala se bouřka a bylo velmi dusno, ale jakmile jsme opustili Cipori na cestě ke Galilejskému jezeru, vyjasnilo se. Na severním břehu Galilejského jezera leží město Kafarnaum, město, do něhož Ježíš odešel poté, co byl vyhnán z Nazaretu. Zde uzdravil člověka posedlého zlým duchem, vyzval rybáře Petra, aby ho následoval, a uzdravil Petrovu matku. Základy domu svatého Petra se nacházejí kousek od jezera. Nedaleko od něj jsme navštívili zbytky synagogy ze čtvrtého století, na jejímž místě původně stála synagoga, v níž Ježíš učil.
    Nad Kafarnaum se nachází hora, na níž podle Matoušova evangelia Ježíš vystoupil a mluvil k lidem o blahoslavenství a dovršení Zákona. Na hoře je bohatá zahrada a rostou zde citronovníky. Pod horou se rozprostírá Galilejské jezero.
    Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a učil je:
„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“
Matouš 5,1

Odpoledne jsme přijeli do Safedu, židovského města rozléhajícího se na svazích hory Har Kana’an. Safed je na rozdíl od Nazaretu klidné a čisté město. Většina místních chodila po ulicích tradičně oblečena. Muži nejčastěji nosili černý oblek s bílou košilí a klobouk nebo beranici. Měli dlouhé plnovousy a kotlety, tzv. pejzy.
    Nebudete si přistřihovat na hlavě vlasy dokola, nezohavíš si okraj plnovousu. Já jsme Hospodin, váš Bůh. Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin. Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, nebudete mu škodit. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh.    Leviticus 19,27
   Podél nohou jim visely třásně připomínající Hospodinova přikázání. Tyto třásně, nazývané cicit, jsou uvázány na čtyřech rozích talitu, pláště, který nosí přes ramena. Hebrejská písmena vyjadřují i číselnou hodnotu. Ta u slova cicit odpovídá počtu 613 Hospodinových přikázání.
    V Safedu jsme navštívili dvě synagogy. Synagogou Ari Aškenazim, v níž působil slavný mystik Izák Luria, nás provedl rabín pocházející z Británie. Její interiér je vymalován modrou barvou, barvou moře, které odráží nebeskou modř. Skříňka se svitky Tóry je umístěna ve zdi orientované k Jeruzalému, tribuna předčitatele stojí naproti ní uprostřed místnosti. Aby se muži mohli soustředit na modlitbu, jsou pro ženy vyhrazeny oddělené galerie. Synagogy se začaly stavět po zničení jeruzalémského Chrámu jako místo modliteb a studia Tóry.

Podvečer druhého dne jsme navštívili kibuc Ami’ad. Osadou nás provedl místní vinař. Provázel nás ovocnými sady a vyprávěl nám o kibucu. Žije zde asi dvě stě lidí a řídí se pravidlem každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. Všichni dostávají stejný plat. O věcech kibucu hlasuje každý člen. Hospodářství kibucu Ami’ad tvoří pěstování ovoce (avokáda, marakuji a liči), vinařství, čistička vody a chov slepic. Po prohlídce osady jsme ochutnali ovocné likéry z místního vinařství.

Ráno našeho posledního dne v severním Izraeli jsme vystoupili na horu Tábor. Podle křesťanské tradice zde došlo k proměně Ježíše.
    Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima: jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. … a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“    Matouš 17,1
    Pohled z hory na sluncem rozpálenou krajinu Dolní Galileje byl nesmírně působivý.
    Dále jsme pokračovali do národního parku Gan ha-Šloša. Název Gan ha-Šloša v hebrejštině znamená „zahrada tří“ a připomíná tři zabité členy Hagady, židovské vojenské organizace chránící v době britského mandátu židovské obyvatelstvo v Palestině. V zahradě se nachází jezero, v němž jsme se koupali.

Ve čtvrtek ráno jsme opustili Nazaret a přijeli do Akko. Přístavní město Akko v průběhu dějin patřilo Féničanům, Arabům, křižákům a za Napoleona i Francouzům. Akko patří mezi historické památky UNESCO. Ve městě jsme navštívili podzemní pevnost ze třináctého století postavenou maltézskými rytíři a mešitu.
Cestou z Akko do Jeruzaléma jsme se zastavili ve městě Caesarea Maritima na pobřeží Středozemního moře. Město založil deset let př. Kr. Herodes Veliký (ten Herodes, který přestavěl Druhý chrám, a ten, který povraždil betlémská neviňátka). Caesareu vystavěl v římského stylu; zbytky akvaduktu, amfiteátru a hipodromu, které nechal postavit, stojí dodnes. V Caesaree žil v době Ježíše Pilát Pontský.

Večer devatenáctého listopadu jsme přijeli do Jeruzaléma. Na lampách veřejného osvětlení podél hlavní silnice, po níž jsme přijížděli, vlály francouzské vlajky.
Jakmile jsme se ubytovali v přátelském hostelu Abraham, vyrazili jsme na blízké tržiště. Trh, podobný istanbulskému Velkému bazaru, byl tvořen zastřešenými uličkami. Trh byl plný stolů s pečivem, kořením, sýry, ovocem a sladkostmi (chalvou, lukumem, baklavou). Nakupovali zde stovky lidí.

První ráno v Jeruzalémě jsme šli k proslulé Západní zdi (Zdi nářků). Západní zeď je pozůstatkem vnějších hradeb jeruzalémského Chrámu, které nechal podruhé postavit Herodes Veliký. Během První židovské války roku 70 po Kr. byl Chrám zničen římským vojskem.
Na jeruzalémské hoře Har ha-Zikaron, hoře Pamatování, stojí památník obětí a hrdinů holokaustu Jad vašem. Expozice muzea holokaustu nepopisovaly jen průběh války a pronásledování Židů, ale zobrazovaly i tisíce fragmetnů života obětí (fotografie, kresby, deníkové záznamy, dopisy, kusy oblečení) a svědectví těch, kteří přežili.
Ten večer začínal šabat. Cestou ze Starého města do hostelu nás míjely skupinky radujících se ortodoxních židů. V hostelu část z nás pomáhala při přípravě slavnostní večeře. Než jsme začali jíst, zaměstnanci hostelu požehnali chlebu a vínu a zapálili svíce.

V sobotu ráno jsme se vydali na cestu Via Dolorosa, cestu utrpení, po níž Kristus kráčel k ukřižování. Sešli jsme s Olivetské hory do Getsemanské zahrady. Zde rostou tisícileté olivovníky, které zde rostly už v době Jidášovy zrady.
    Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl: „Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“ Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho. Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.    Marek 14,44
Z vnějšku jeruzalémsksých hradeb jsme Lví bránou vešli do muslimské části Starého města. Hned za bránou jsme vešli do kostela, na jehož místě byl Ježíš odsouzen k ukřižování.
    Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“ Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě víc křičeli: „Ukřižovat!“    Matouš 27,22
    Ježíš byl ukřižován na hoře Golgotě. Hora je dnes skryta zástavbou Starého města a vršek, na němž Ježíš zemřel, je obestavěn chrámem Božího hrobu. Vlastnictví chrámu je společné pro několik církví, pravoslavnou, arménskou, katolickou a jiné. Vnitřek chrámu na člověka působil nesmírně silně. V přítmí se vznášel kadidlový dým, na zdech byly vyryty sedm set let staré kříže křižáckých poutníků, kolem edikuly nad Svatým hrobem stál zástup desítek poutníků, bazilikou zněl gregoriánský chorál.
    Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl.“    Marek 28,1

Odpoledne jsme navštívili izraelské národní muzeum, kde jsou uloženy nejstarší nalezené svitky Tóry, tzv. svitky od Mrtvého moře. V muzeu je uložena i nejmenší Bible světa, s rozměrem milimetru čtverečního, velikost jednoho písmena odpovídá šestnáctině čtverečního mikrometru. Kromě obrovského množství archeologických nálezů disponuje muzeum i sbírkou moderního světového umění: nábytek od Bauhausu, obrazy Picassovy, Magrittovy, Schielovy, Basquiatovy, Fontanovo rozťaté plátno, Boccionova futuristická socha, kaligramy Jiřího Koláře, kresby Adolfa Hoffmeistera.
Večer oslavoval náš milý hostel paté výročí své existence. Někteří z nás oslavovali až do příjezdu autobusu ve tři hodiny v noci.

V pět hodin ráno přijel autobus k úpatí skály, na níž leží pevnost Masada. Masada hebrejsky znamená pevnost. Postavil ji Herodes Veliký. Masada náleží k pámátkám světového dědictví UNESCO. Ještě před východem slunce jsme vystoupili na vrchol. Na skalní plošině o rozloze osmnácti hektarů jsme byli sami. Po východu slunce se objevila okolní krajina, skály, poušť, Mrtvé moře. Teprve cestou dolů jsme spatřili, jak skutečně vypadá Hadí steska, po níž jsme vyšli.
   Cestou k Mrtvému moři jsme se zastavili v Kumránu, na místě, kde se našly ony dva tisíce let staré svitky Tóry. Svitky zde během První židovské války ukryli esejci, asketičtí židé, jejichž sídliště Římané nakonec zničili.
    Po obědě jsme přijeli k Mrtvému moři, jehož hladina leží čtyři sta metrů pod úrovní oceánu. Hladina jezera ročně klesá o několik desítek centimetrů důsledkem umělého zadržování vody Jordánu v Galilejském jezeře. Silné vypařování a nízké srážky způsobily vysokou slanost vody, kvůli níž ve vodě přežívájí pouze bakterie a archea. Většina z nás se pomazala léčivým bahnem.

Večer jsme přijeli do Tel Avivu. Náš hostel byl kousek od pláže; někteří z nás se večer ještě vykoupali. Podél pobřeží se tyčily telavivské mrakodrapy.
    Ráno nás odvezlo šest taxíků na letiště. Ranní ptáčata si ještě stihla před odjezdem zaplavat. Odpoledne na ruzyňském letišti padal sníh.

Články uživatele Marek Baše

GVP v Izraeli 2015