Město Výmar, které jsme navštívili na úvod výletu, jsme již znali z hodin literatury jako centrum německého klasicismu.

Zahradní dům v parku na řece Ilm, který byl Goethovi darován milovníkem umění, velkovévodou Karlem Augustem, byl místem pro nerušené psaní, odpočinek a setkávání s milenkami. Spisovatel ve Výmaru pobýval od mládí až po svoji smrt. Společně se svým současníkem Fridrichem Schillerem, který zde též působil, je vyobrazen na nejznámější soše ve Výmaru, ba dokonce v celém Německu.

Zajímavou zastávkou byla budova architektonické a designové školy Bauhaus. Roku 1919 vznikla jako reakce za tehdejší pedagogické postupy. Snažila se o spojení umění a řemesel v prostředí otevřeném novým názorům. Bauhaus se stal symbolem pro funkcionalismus, racionalizaci a modernizaci životního stylu, než byla nejvýznamnější škola umění, designu a architektury moderní doby roku 1933 z ideologických důvodů usnesením NSDAP uzavřena.

Noc jsme strávili ve městě Wernigerode, které díky pestrým barvám množství hrázděných domů získalo přezdívku „Barevné město“.

Ráno jsme vycestovali do Goslaru, okresního města Harzu. Zdejší císařská falc byla místem konání 23 říšských sněmů. Ačkoli byla Kaiserpfalz Goslar oblíbeným sídlem říšských císařů, od počátku 19. století chátrala. Později byla však kompletně zrekonstruována a stala se důležitou kulturní památkou.

S celou oblastí se pojí téma čarodějnických procesů. Poznali jsme Hexentanzplatz, který údajně měl být místem, kde se během Valpružiny noci setkávaly čarodějnice a slavily sabat. Aktuálně se zde nachází zábavní park. V opozici ke kýčovým sochám čarodějnic a podobnou tematickou výzdobou místa stojí příběhy lidí, kteří za zločiny jako létání na koštěti, sexuální styk s ďáblem, či účast na sletu čarodějnic zaplatili životem. Nařknutí z čarodějnictví se stalo nástrojem k umlčení nepohodlných lidí, obohacení a upevnění moci a jen v Německu vedlo k 25 tisícům nevinných obětí, mezi něž patřily ženy, hlavně vdovy a starší, ale, navzdory všeobecnému přesvědčení, i muži a děti. Vyhlazeny byly i celé vesnice.

Poslední památkou, kterou jsme navštívili byl hrad Wartburg. Pro Martina Luthera se stal útočištěm, když mu kvůli jeho názorům hrozil osud Jana Husa. Na hradě se rok ukrýval, nechal si narůst dlouhé vlasy a vousy a používal falešné jméno. Ve volných chvílích se mohl věnovat překladu Bible do němčiny.

Během dvou nocí jsme se v Harzu dozvěděli mnoho nového napříč celou historií Německa, díky čemuž jsme si mohli vytvořit nové souvislosti a pohled na důležité události dějin, které formovaly i naši kulturu.

Články uživatele Adela Bajačeková

Harz – Goethe, Schiller a čarodejnice