Velmi brzké vstávání ve čtvrtek 21.9., pokud člověk vůbec stihl jít spát, bylo začátkem našeho zájezdu. Odjížděli jsme asi ve 4:45 a každý se pak v autobuse snažil dospat, co mohl.

První zastávka byla už dopoledne v Dachau, návštěva koncentračního tábora. Provázela nás úžasná paní Gruberová, novinářka žijící poblíž Dachau, předala nám všechny své znalosti, vyprávěla nám příběhy lidí, které poznala, ukazovala nám různé snímky, představila nám i knihy, co napsala s manželem, a jednu, kterou chystají. Celý její několikahodinový výklad na nás udělal takový dojem, že nikdo ani nedutal, tísnivou atmosféru místa okusil každý.

Náladu nám všem zlepšilo mnichovské BMW museum, kde jsme viděli desítky starých i nových aut a motorek, a BMW Welt, kde jsme si mohli sednout do nejnovějších modelů BMW (aut, motorek i skútrů), Mini, otestovat několik jejich funkcí a mohli jsme vidět i Rolce-Royce. Někteří vyzkoušeli i simulátor řízení.

Den jsme zakončili výhledem na celé město z Olympijské věže.

V pátek jsme si prohlédli Mnichov. Tento den měly pod vedením z části i paní profesorky Bártová a Imramovská a vyprávěly nám o mnichovských radnicích, viděli jsme pivnici, ve které trávil čas Adolf Hitler, pár z nás navštívilo Alte Pinakothek, krásnou obrazárnu s díly Leonarda da Vinciho, P.P.Rubense, Rembrandta, El Greca a dalších. Mimo jiné jsme se projeli metrem i tramvají.

Fyzikální částí dne byla návštěva obrovského technického Deutches muzea, kde nás paní profesorka Vondráčková se svým manželem provedli exponáty o nanočásticích a fyzice v medicíně a pak jsme si každý prošli muzeum, jak jsme chtěli. Mohli jsme vidět oddělení biologie, fyziky, farmacie, astronomie, navštívit důl, oceán a spoustu dalšího.

Večer jsme měli volno a čekali jsme na odjezd do švýcarského Bernu a první nepohodlnou noc v autobuse.

Krásnější probuzení jsme si ale nemohli přát. Vyšlápli jsme si kopec do růžové zahrady a prohlédli si ospalý ranní Bern z výšky, nad městem se vznášely i horkovzdušné balóny. Rychle jsme si prošli centrum města, poukázali na symbolické kašny, medvědy a asi metr vysoké sochy bernardýnů BernARTiner, kterých je tam opravdu spousta a liší se jen barvami.

Prohlédli jsme si radnici, protestantský kostel a trhy a pak jsme se ve dvou skupinkách vystřídali v muzeu Alberta Einsteina. Kouzelný malý domek,v němž vymyslel svou speciální teorii relativity a kde nějakou dobu žil s manželkou Milevou, zde se jim narodil první syn. V Bernu pracoval jako úředník na patentovém úřadě. Ještě vůbec nebyl známým fyzikem. Odtud byl pozván do Prahy na své první vědecké pracoviště.

Odpoledne jsme přijeli do lázeňského městečka Laussane u Ženevského jezera, kde jsme se prošli kolem vody, prohlédli si lodě a parky a kdo byl rychlý, mohl stihnout i historické centrum. Některým stačilo pozorovat bezstarostné obyvatele města, jak sportují. Tak skončil náš třetí den.

Neděle byla speciální. Odjeli jsme z hostelu do horského Chamonix, kde bylo 8 stupňů a v poledne jsme vyjeli až na Aiguille du Midi, kde bylo 8 stupňů pod nulou. Všichni jsme byli navlečení téměř jako na lyže, což bylo hrozně zvláštní oproti vyhřátému Laussane. Ale výhled z 3842 metrů byl nepopsatelný. MontBlanc sice zakrývala mlha, ale i tak jsme viděli dost. Vyfotili jsme se v prosklené kabince, kdy jsme v zámeckých pantoflích vstoupili do skleněné části “místnosti”, kde jsme si viděli pod nohy i všude kolem sebe. Pro jedince trpící strachem z výšky to asi nebylo jednoduché, ale za ten snímek to stálo. Vlastně jsme se vznášeli a drželo nás jen sklo a obklopovaly nás hory. Našli jsme i ledovou jeskyni.

Z Chamonix jsme jeli serpentýnami k nádhernému hradu Chillon, kde byl vězněný lord Gordon Byron.

Po hodině jsme přejeli do noční Ženevy, zastavili jsme, abychom viděli obrovský vodotrysk, který dnes dosahuje výšky až 130 metrů. Měli jsme štěstí a viděli jsme ho osvětlený společně s majákem, ruským kolem i květinovými hodinami. Pak jsme se jeli ubytovat do Francie.

Pondělí byl hlavní den našeho zájezdu, na který jsme všichni čekali. Den, kdy jsme jeli do CERNu. Dopoledne jsme si rychle prošli historické centrum Ženevy, kde jsme viděli radnici, kostel s krásnými varhany, které se právě rozezněly, a dům, kde žil Jean-Jacque Rousseau. Pak jsme se podívali po drahých obchodech a už jsme si žhavili fyzikální buňky na CERN.

Když jsme dorazili do centra dění, první jsme si všimli obrovské dřevěné polokoule. The Globe of Science je interaktivní expozice obsahující informace o největším výzkumném centru na Zemi a o základech standardního modelu částicové fyziky. Zajímavá je rovněž kovová plastika ve formě smyčky, na které byly chronologicky zapsány objevené přírodní zákony od středověku až po současnost.

Dále se nás již ujali průvodci. Prvním byl experimentální fyzik, který nám stručně pověděl o současném výzkumu v CERNu a seznámil nás srozumitelnou formou se základy částicové fyziky. Pokusil se nám vysvětlit význam objevu Higgsova bosonu. Potom jsme autobusem přejeli do areálu řídícího centra urychlovačů, kde nám mimo jiné ukazovali metody, jak je možné kontrolovat svazek protonů, viděli jsme v provozu řídící středisko urychlovače (1. skupina) a do pracoviště řízení hmotnostního spektrometru pro detekci kosmických částic, umístěného na ISS. Viděli jsme pixelové detektory, na jejichž vývoji se podílejí Češi (2. skupina). Poté jsme se opět spojili a přejeli do technologické haly, ve které se vyrábějí a testují součásti urychlovače LHC. Měli jsme velké štěstí, protože právě otevřeli expozici, kde jsme přímo mohli nahlédnout na model řezu urychlovače.

V autobuse jsme si potom celý večer vysvětlovali další fyzikální jevy a ptali se našich úžasných fyziků na různé záludné věci. Odjeli jsme ve správnou chvíli, protože právě začalo pršet.

V úterý jsme navštívili Luzern, přešli jsme dva dřevěné mosty přes rozbouřenou řeku. Dále jsme zde viděli největší švýcarské technické muzeum Verkehrshaus s expozicí vlaků, letadel, lodí, médií, astronomie a dalšího. Bylo interaktivní a úžasné. Mohli jsme si zkusit být stavebními dělníky, řídit loď, vlak i letadlo.

Přejeli jsme do největšího švýcarského města - Zürichu. Když nám profesorky oznámily, kam jdeme dál, každý nadšený fyzik si pod nosem mumlal “Zase další kostely?”. Tentokrát jsme viděli kostel s nádhernými vysokými vitrážovými okny od Chagalla. Odpoledne několik nadšenců zavítalo do galerie a někteří se připojili k paní profesorce Vondráčkové, když se nás ujala absolventka našeho gymnázia Anna Laura John a provedla nás Státní technickou univerzitou (kde mají posilovnu, místnost na spaní i skříň s hrnečky každého studenta seřazenými podle abecedy).

Předposlední den našeho zájezdu jsme zavítali do Basileje, kde jsme se podívali do kláštera z červeného pískovce s krásnou kachlovou střechou, do malované radnice, napili jsme se údajně zázračné vody a různě jsme se procházeli. Odpoledne jsme se projeli loďkou přímo k vodopádům řeky Rýna a navečer jsme si udělali romantickou procházku starodávným městečkem Stein am Rhein.

V den odjezdu jsme zkusili i francouzské technické muzeum Electropolis, kde jsme si prohlédli expozici se zaměřením na elektřinu a vyzkoušeli si několik pokusů, viděli jsme funkční maketu obrovského parního stroje, kterou jsme si zblízka mohli prohlédnout.

Ve druhé budově byla výstava vlaků, lokomotiv, kolejí a všeho, co spojuje francouzské dráhy S.N.C.F. Viděli jsme vlak TGV i záznamy jeho rychlostního rekordu.

Odjeli jsme ke švýcarsko-německým hranicím, kde jsme si pěšky přešli do Německa a ocitli jsme se v Kostnici, kde upálili mistra Jana Husa, a podívali jsme se na dům, kde žil, viděli jsme budovu Koncilu. Přejeli jsme lodí i s autobusem celé jezero, ještě jsme se zrdželi ve městě Meersburg, rozloučili jsme se a jeli jsme domů.

Každý den jsme si užívali, jak jen to šlo. Seznámili jsme se navzájem lidé z různých tříd, bavili jsme se, a tak nám bylo opravdu líto, že se vracíme zpátky do běžného koloběhu, ale doma je doma. Na tento zájezd i tak nikdo z nás nezapomene.

Články uživatele Adéla Horejsková

CERN podzim 2017