V dubnu a následně v červnu letošního roku se skupina studentů ze tříd 4.A a 4.B zúčastnila výměnného pobytu se studenty gymnázia v německém Penzbergu (spolková země Bavorsko). Výměna měla velký úspěch jak na české, tak na německé straně, viz webové stránky Gymnázia Penzberg. Celý projekt byl štědře podpořen Česko-německým fondem budoucnosti.
V první části výměny čeští studenti odjeli do německého horského městečka a pobývali v rodinách svých německých protějšků, v druhé části pak Němci zavítali do Prahy a byli ubytováni u českých rodin. Během nabitého programu měli účastníci nejen možnost procvičit a zlepšit si svou němčinu a poznat nové lidi a přátele, ale také navštívit zajímavá místa a památky v obou zemích.
V sobotu 15.4. 2023 se celkem 21 studentů 4.A společně s jednou studentkou 4.B a paními profesorkami Koller a Adámkovou vydalo na přibližně šestihodinovou cestu vlakem z pražského hlavního nádraží. Jelikož v Penzbergu se zrovna opravovala stanice, museli jsme vystoupit v Tutzingu, odkud nás hostitelské rodiny našich „Austauschpartnerů“ vyzvedly auty. Cestou do Německa jsme byli většinou nervózní, nevěděli jsme, co nás čeká. Zda se německy vůbec domluvíme, budeme-li si s našimi partnery rozumět, jak to bude vypadat v rodinách… Strach naštěstí, jak se později ukázalo, nebyl na místě. V rodinách o nás bylo dobře postaráno a se svými německými protějšky jsme si rozuměli dobře. Některé dvojice si sedly víc, některé míň, ale tak už to bývá a žádné závažné problémy se řešit nemusely.
Po zbytek soboty a neděle jsme neměli žádné společné plány, víkend jsme strávili v rodinách a zábavu si každá česko-německá studentská dvojice domluvila a zařídila dle své libosti. V pondělí už jsme společný program měli, a to v prostorách Gymnázia Penzberg. Česká výprava totiž navštívila prvních pět vyučovacích hodin. Bylo velice zajímavé zažít výuku v němčině a pozorovat, jak se fungování naší školy a této liší. Například zvonek zahajující či ukončující hodinu jsem, myslím, neslyšela ani jednou. Vyučovací hodiny mají trvat 45 minut stejně jako u nás, ale většinou jejich přesné trvání závisí na dohodě s učitelem. Mezi jednotlivými hodinami musejí navíc žáci často přebíhat z jedné budovy do druhé. A pokud si žáci nezaplatí skříňky, nemají je. Na rozdíl od naší školy je naprostým zvykem nosit si svou bundu s sebou do hodiny. Po škole jsme zavítali do hornického muzea, jehož vchod se nacházel doslova na školním dvoře. Těžba černého uhlí má totiž v Penzbergu bohatou minulost, město bylo ostatně založeno jakožto město důlní. Následovala krátká procházka Penzbergem a pár informací o jeho minulosti.
V úterý jsme se sice setkali ve škole, ale žádná výuka nás nečekala. Autobusem jsme vyrazili na první z našich společných výletů. Naším cílem byl nejprve zámek Neuschwanstein, nádherná a impozantní novogotická stavba a jedna z nejznámějších německých památek. Po půlhodinové prohlídce jsme se přes malebné historické městečko Füssen vydali přes hranice do sousedního Rakouska, kde jsme navštívili suverénně nejadrenalinovější atrakci celého programu. Po ukrutném kopci jsme vystoupali k hradu Ehrenberg a přešli přes visutý lanový most Highline 179 z jedné hory na druhou a zpět. Highline 179 měří přes 400 metrů a vypíná se ve výšce 110 metrů nad zemí. Jistě si tedy dokážete představit, že procházka po něm byla nezapomenutelným zážitkem.
Ve středu byla na programu opět návštěva vyučovacích hodin místního gymnázia a následně výlet do skanzenu Glentleiten, nabízejícího nefalšovaný pohled na bavorskou lidovou architekturu a způsob života lidí doby minulé. Zpestřením dne bylo večerní hraní kuželek.
Ačkoli se původně mělo odjíždět až v pátek, kvůli stávce na německé železnici plánované na týž den se nakonec náš odjezd musel posunout o den dopředu, a to na čtvrtek 20.4. odpoledne. Autobusem do Mnichova jsme se tedy vydali už se sbalenými kufry. Z náměstí Karlsplatz, kterému ale místní říkají výhradně Stachus (Štachus), jsme se vydali na komentovanou prohlídku města. Z mnoha památek, které jsme si mohli prohlédnout, stojí za zmínku místní Frauenkirche (katedrála Panny Marie), Královská rezidence nebo Nová radnice. Zároveň jsme také dostali volný čas na prozkoumání zejména moderní části města. A pak už jsme si museli vyzvednout své věci z autobusu a před budovou mnichovského nádraží se s německou skupinou na dva měsíce rozloučit, načež jsme nasedli do vlaku a odjeli zpět do Prahy.
Dne 17.6. 2023, opět v sobotu, jsme v brzkých odpoledních hodinách vyrazili na Hlavní nádraží Praha, abychom uvítali přijíždějící německou výpravu. Celý týden probíhal v podobném režimu, takže víkend byl opět volný a bylo na každém z nás, abychom „svému Němci“ přichystali program.
V pondělí ráno jsme se všichni setkali ve škole, kde čeští studenti uspořádali pro návštěvníky z Německa krátkou prohlídku nejdůležitějších a dle svého názoru nejlepších míst na škole, např. samozřejmě naší skvělé školní jídelny. Poté jsme se rozdělili do dvou skupin a celé dopoledne nám naplnil program “Sprachanimation” agentury Tandem. Ještě před obědem němečtí studenti i učitelé navštívili každý jednu hodinu německého jazyka, aby viděli, jak se u nás na škole jejich jazyk učíme. Odpoledne jsme v doprovodu paní profesorek Koller a Urbanové a německých učitelů, pana Haina a paní Huber, vyrazili na procházku na nedaleký Vyšehrad, kde jsme si mohli prohlédnout rotundu sv. Martina, baziliku sv. Petra a Pavla či Vyšehradský hřbitov, kde spočívají významné české osobnosti. Nechyběl ani pohled na řeku a okolí z majestátních hradeb. Ve večerních hodinách jsme se sešli na Staroměstském náměstí, odkud jsme vyrazili na prohlídku, jejímž námětem byly staré pražské legendy a pověsti, které se k místním uličkám a domům pojí.
V úterý jsme program zahájili na Pražském hradě. Prostřednictvím komentované prohlídky jsme navštívili místa, která ani někteří z nás českých studentů nikdy neviděli. Zavítali jsme do interiéru katedrály sv. Víta, baziliky sv. Jiří i Starého královského paláce, kde se nachází Vladislavský sál či místnost, odkud byli při třetí pražské defenestraci místodržící vyhozeni z okna. Prošli jsme si rovněž proslulou Zlatou uličku, kde mimo jiné bydlel Franz Kafka. Následně jsme v úmorném horku a žáru slunce vystoupali na Petřín, kde jsme dostali volný program. Někteří zejména němečtí studenti prozkoumali zrcadlový sál.
Středa byla jediným dnem, kdy jsme nezůstali v Praze. Vlakem jsme se vydali na jednu z nejznámějších českých památek, hrad Karlštejn. V jeho kamenných stěnách jsme konečně nalezli úkryt před vedrem, které se rozmáhalo všude venku. Prohlídku jsme absolvovali v němčině, i když pan průvodce se stejně jako my německy stále učí. Pak jsme se po okolí hradu prošli a jeli jsme domů. Odpoledne bylo opět v naší vlastní režii.
Ve čtvrtek nás čekal poslední den společného programu. Na oběd jsme si zašli do školní jídelny, kde jsme zjistili, že v tento den se škola ukončila kvůli vysokým teplotám předčasně po páté hodině. Nás ale vedro nezastavilo a zamířili jsme opět na Staroměstské náměstí. Odtud jsme se tentokrát vydali na prohlídku židovského města Josefova, respektive jeho pozůstatků. Během prohlídky jsme zavítali do Pinkasovy synagogy, která slouží jako památník obětí holokaustu, na tajuplný židovský hřbitov a do Klausovy synagogy. Po volném odpoledním programu jsme společně navštívili Hudební divadlo Karlín, kde jsme zhlédli představení nového muzikálu The Bodyguard se známými písněmi ze stejnojmenného filmu s Whitney Houston. Vystoupení bylo sice česky, ale s anglickými titulky, tudíž mu bez problémů rozuměli i naši němečtí hosté.
V pátek 23.6. jsme se naposledy sešli u Burger Kingu na Hlavním nádraží Praha, abychom své hosty doprovodili na zpáteční vlak do Penzbergu. Se svými německými přáteli jsme se na nástupišti rozloučili, často i dojemně, s objetím, počkali jsme, až nastoupí do vlaku, a zamávali jim na šťastnou cestu. Pak průvodčí dal signál, vlak se rozjel a nastal konec našeho Austausche. Spoustu zážitků, obohacujících zkušeností a slovíček, nové přátele a poznatky jsme si však z nádraží odnesli zase domů a věřím, že s námi zůstanou ještě hodně dlouho.