Po dlouhé pauze z důvodu opatření vlády jsme se v podstatě na poslední měsíc či dva školního roku vrátili k normální výuce. Profesorka Čolasová s profesorkou Nedvědovou a profesorem Ordošem nám připravili zájezd do Řecka. Zájezd se konal od 25. 6. do 7. 7. 2021 s návratem v pozdních večerních hodinách. Podrobnosti najdete v připojené prezentaci nebo v pokračování článku, který je podrobným popisem aktivit účastníků zájezdu očima jednoho z nich.
Cesta do Řecka:
Odjížděli jsme v pátek a z hlediska koronavirové situace jsme se již den předem museli testovat. Dále se musel vyplnit PLF dokument pro přechod hranic. Přes noc jsme jeli autobusem a do Benátek, kde jsme se naloďovali na trajekt, jsme dorazili přibližně o 3 hodiny dříve, než bylo původně v plánu. To bylo poprvé a naposledy, kdy jsme se někam dostali včas. Tedy dlouhé čekání…
Prošli jsme si klasickou prohlídkou, která se podobala té, jakou asi znáte před odletem letadla. Po nalodění přišlo menší zklamání, a to že na trajektu nebyl bazén. Ovšemže to ale nikomu nebránilo si plavbu užít. Na trajektu bylo spoustu času na hraní stolních her, čtení, koukání na filmy a jiných aktivit s ostatními účastníky.
V neděli jsme do řeckého přístavu Igoumenitsa připluli asi s hodinovým zpožděním.
Před námi byla dlouhá, několikahodinová cesta autobusem. Měli jsme v plánu po cestě navštívit klášter Megalo Meteoro, ale kvůli zpoždění jsme pouze zastavili na hoře a obdivovali nádherný výhled a impozantní pískovcové skály, které byly kláštery doslova posety. Paní profesorka Čolasová nám při cestě vyprávěla o celkové historii klášterů. Na penzion do letoviska Arkitsa jsme se dostali, až kolem 23:00 hod. Rozdělili jsme se do pokojů a navečeřeli. Konečně jsme se po dlouhé cestě dostali na penzion.
Teď už naše výpravy za kulturou a sportem:
Pondělí bylo hlavně odpočinku u moře a sportu. Zde jsme si vyzkoušeli paddleboardy a rozehráli zápas ve vodní přehazované a volejbalu. Mimo to jsme běhali a cvičili jógu.
V úterý jsme si šli ráno zaběhat, tedy ten kdo chtěl, a poté jsme vyrazili do starověkého města Atalanta a zdejšího muzea. Ve městě jsme měli krátký rozchod a poté navštívili archeologické muzeum Atalanty a okolí. Profesorka spolu s paní archeoložkou dokázali přednášet i s respirátory a paní archeoložka nám každému nechala podržet asi 2500 let starý keramický Kantharos (nádobu na pití vína) z období 500 let př n.l.. Nevěřím, že by se nám něco tak neuvěřitelného podařilo ještě někdy jindy. Byl jsem překvapen, že paní archeoložka nám a hlavně paní učitelce věřila natolik, že budeme opatrní a vzácnou nádobu nerozbijeme. Zašli jsme si na oběd, do blízké taverny nebo restaurace. Na penzion jsme se vrátili později, než bylo plánováno, ale to nám nevadilo, byli jsme plní nevšedních zážitků a nechali jsme si snít o tom, co přijde další den..
Přichází středa a s ní očekávaná návštěva areálu známé starověké Delfské věštírny. O té jste určitě slyšeli. Vyjížděli jsme vskutku brzy, abychom vše stihli. Snídali jsme až v autobuse. Po cestě jsme navštívili známý byzantský klášter Osios Lukas, nacházející se nad městečkem Distomo, které bylo za 2. světové války vypáleno a srovnáno se zemí Němci, stejně jako u nás Lidice nebo Ležáky. Bohužel jsme se z důvodu opatření proti Koronaviru museli rozdělit do tří skupin, tudíž s komentovanou prohlídkou profesorky Čolasové jsme měli pouze hlavní chrám Katholikon. Po prohlídce klášteru jsme projeli Distomo s přednáškou od profesorky pouze v autobuse. Před příjezdem do Delf jsme se zastavili na oběd v horském městečku Arachova. Při příjezdu do Delf jsme se dozvěděli, že se musíme rozdělit na 2 skupiny. Jedna skupinu tak přišla o poutavý výklad profesorka Čolasové. Já jsem se účastnil výkladu a návštěvu tamních starověkých památek si vskutku užil. Poté jsme se již vrátili na penzion, unavení, ale šťastní z nově nabytých informací.
Ve čtvrtek se nekonal žádný vskutku kulturní program, zato jsme byli plně sportovně vytíženi. Ráno cesta autobusem do přístavu a výprava lodí na ostrovy Lichadonisi. Při plavbě jsme zhlédli potopenou loď z období 2. světové války a viděli lachtana středozemního. Zbytek dne jsme byli na ostrově na písečné pláži, koupali se, plavali, měli sportovní aktivity, závody, skákali z lodi do vody a večer se vrátili úplně utahaní na penzion.
Dle mého názoru jsme měli v pátek naplánován nejzajímavější cíl celého zájezdu - Athény. Brzy ráno jsme vyjeli a jako první na seznamu byla prohlídka Akropolis a Parthenónu. Zde jsme se zase museli rozdělit do dvou skupin, ale profesorce se přesto podařilo přednášet všem. Do muzea Akropolis jsme se kvůli proticovidovým opatřením nepodívali, což bylo spoustě z nás vskutku líto. Poté ale následovala návštěva řecké agory (starověké náměstí) a jejího muzea, kterou si každý musel projít sám či s kamarády, jelikož nám ani zde nebylo povoleno být ve velké skupině. Po této prohlídce jsme měli rozchod. Po obědě jsme prošli historické centrum Athén, které je plné památek a různých krámků a každý si koupil něco domů na památku či nějaký dárek pro příbuzné. Viděli jsme mnoho nových věcí, památek, obchůdků, barev, ochutnali jsme skvělou zmrzlinu a gyros, a zároveň jsme si „čichli“ k městskému ruchu jihu Evropy.
V sobotu na nás čekal výlet na horu Oiti (poslední místo života Herakla) a návštěva památníku bitvy u Thermopyl. Sedmikilometrový výstup na horu byl překvapivě příjemný, jelikož bylo výjimečně zataženo. Zde jsme prošli základy Héraklova chrámu. Na tomto místě mytologicky zemřel slavný řecký hrdina Herakles. Většina z nás se poté dobrovolně vydala na výstup na jeden ze zdejších kopců pro pěkný výhled a fotky:).
Dále sestup dolů a odjezd směr Thermopyly. Dohromady 15-ti kilometrový výlet. Autobusem jsme dojeli k památníku, kde jsme si poslechli další zajímavou a poutavou přednášku profesorky. Pak už jin zbývalo se ponořit do termálních thermopylských pramenů a hurá zpět na penzion!
V neděli ráno jsme místo ranních sportovních aktivit vydali na pěší výlet do přístavu Arkitsa a z něho jsme vypluli do lázeňského městečka Loutra Edispou na ostrově Evoia. Na ostrově byl rozchod na oběd a koupání v moři, do kterého přímo na pláži prýštila voda z termálních pramenů. Zbyl i čas na courání po městečku a nákup pár hezkých dárků, opět krásný a jedinečný zážitek. Poté už jen návrat zpět, balení a příprava na odjezd následujícího dne.
V pondělí jsme brzy ráno vyrazili směr starověká Nemea. Po cestě jsme zastavili u jedné z nejúchvatnějších technických památek, Korintského průplavu. Rozhodně nezapomenu na úchvatný pohled do propastné hloubky průplavu. V Nemei jsme přímo na starověkém stadionu závodili v běhu a také v běhu na boso. Vybíhalo se vždy po skupinkách po čtyřech a ten kdo dosáhl nejlepšího času, vyhrál. Může se to zdát jako naprosto normální věc, ale Nemejský stadion je jediný původní starověký stadion, kde je možno si takhle hezky zazávodit. Po závodě jsme navštívili Nemejské archeologické muzeum, bohužel zase každý sám, jelikož to kvůli opatřením jinak nešlo. Navštívili jsme také Diův chrám, jedinečný dórský chrám, do kterého je možné dnes vstoupit, sáhnout si na obrovské sloupy a prohlédnout si ho zblízka
Zde byly předány podle tradice starověkých her, vavřínové věnce vítězům dívčí a chlapecké kategorie našeho závodu v běhu. Při příjezdu do Patrasu jsme se museli testovat, aby nás vůbec na trajekt pustili. Pak už jen nákup zásob potravin a nalodění na trajekt, při kterém byla ještě spousta papírování a vyřizování.
Ve středu ráno jsme přistáli v Benátkách, po plavbě na moři jsme byli odpočinutí, připravení na dlouhou zpáteční cestu autobusem,. V přístavu jsme nečekaně podstoupili protidrogovou kontrolu. Všichni jsme museli vystoupit z autobusu, který důkladně propátral psovod se psem. Byl to nečekaný zážitek, kdy jsme pochopili, jak vážná situace může při cestování vzniknout. V Itálii neexistuje pojem lehké drogy (jako např. Marihuana), kdyby mezi námi byl někdo, kdo by porušil nařízení paní profesorky, že v Itálii a Řecku je držení lehkých drog trestné, tak bychom se mohli dostat do velkých problémů. Celníci byli velmi přísní, ale když pes nenašel nic v autobus, ani v našich věcech, tak se na nás začali usmívat a popřáli šťastnou cestu domů. Ke škole jsme přijeli kolem 20:00, rychle jsme se rozloučili a pádili domů.
Zájezd byl z hlediska historického a kulturního vskutku nabitý informacemi. Neuvěřitelně jsem si ho užil a poznal jsem spoustu skvělých lidí. Dost jsem se toho naučil a doufám, že dostanu možnost jet i příště…
Tímto bych chtěl zejména poděkovat profesorce Čolasové, Nedvědové a panu profesoru Ordošovi za úžasný a skvěle zorganizovaný program, který pro nás připravili. Dále bych chtěl poděkovat všem těm úžasným lidem, se kterými jsem měl možnost tyto dny trávit.
Vojtěch Vilím 1.B