Menu se načítá

PERU - ZEMĚ ZÁZRAKU

Viktor Pecha

18. března 2020
K Peru se mezi cestovatelskými laiky váže spousta přízvisek. Lidé si však zemi prastaré Incké říše nejčastěji spojují s přezdívkou "Země zázraků". Avšak proč ne? Nám, tedy některým studentům ze třídy 5.C, se naskytla možnost tuto zemi zázraků okusit na vlastní kůži. A vskutku, je tomu opravdu tak, nejeden zázrak naši cestu zkřížil.

Od naší malé "mnichovské zrady", kdy jsme v důsledku orkánu Sabine zůstali dva dny trčet v hlavním městě sousedního Bavorska, přes bílou duhu sněhu pokrývající Duhovou horu, jež se měla skvět duhovými barvami, přes řadu míst, v jejichž magickém sevření jsme se oněmělí ocitli, až po zatajený dech při pozorování majestátně odpočívajícího jaguára lebedícího si kousek od nás na břehu jednoho z amazonských přítoků, po němž jsme se právě plavili.

O přízvisko Země zázraků si Peru svými potůčky klikatícími se horskými pláněmi, vzpínajícími se horskými masivy, náměstíčky pulzujícími životem i fotogenickými babičkami posedávajícími na kamenných schodech nedostavěných domů říká samo. Jako kolébka jihoamerické tradice se národ hlásí k zemím jako Myanmar nebo Japonsko. Obě hojně navštěvované turistické destinace, obě skýtající řadu úchvatných míst významných jak pro historiky, tak i pro vandráky, poutníky, co cestují po světě v domnění, že snad jednou takto někde naleznou klid v duši a jakési spirituální naplnění, po kterém tolik prahnou. Takovým by se Peru moc líbilo.
Peruánci jsou mnohdy na svůj původ až křečovitě hrdí. Země totiž oplývá nejen bohatou historií, ale také takřka nedotčenou přírodou, a to včetně původního deštného pralesa. Sníh na vrcholcích hor, skvěje se v slunci, v sobě mraky smáčí, tu déšť, tu vyprahlo, tu tropické vedro. V Peru si každý najde něco svého. Místní obyvatelé, pokud se zrovna nestěhují do desetimilionového hlavního města, vzhlížejí k oblakům s nadějí v duši, že úrodná půda zůstane úrodnou, a naléhavě se zaťatými pěstmi žádají, aby pěstované plodiny i tento rok přinesly své ovoce. Naskytla se nám též vzácná možnost nahlédnout do dynamiky života měst a vesniček, nejen těch odlehlých a řídce zalidněných (např. rákosových ostrovů), ale i desetimilionové Limy. Rovněž i až kýčovitý pohled na děti skotačící po ošuntělých betonových místních tržištích, neuvědomujíce si to, že v místních poměrech nejspíše prožijí celý svůj život.

Dva překrývající se světy, země zázraků a marnotratného turistického konzumu. Bující chudoba peruánských osad vedle přehršle turistických restaurací i ohromujících památek, a to nejen v relativně bohatém Cuzcu. To vše, ale nejenom to, je Peru. Země zázraků.

Komentáře

Zatím tu nic není
Nejste přihlášeni - komentář bude přidán po schválení adminem