Je slyšet pronikavý zvuk ranního alarmu. Pak šátrání ruky marně hledající na nočním stolku mobilní telefon. Za chvíli se však jednolůžkovým pokojem rozhostí opět ticho. Ale určitě ne na dlouho - je osm hodin ráno a po chodbách vysokoškolské koleje Ramsay Hall v centru Londýna se začínají procházet první, notně ospalí studenti. Jedni, co se právě probudili si vyměňují pozdravy s druhými, co právě ukončili noční diskuze v pokojích svých nových kamarádů. Vracejí se (tentokrát) do svých postelí, aby se oddali na alespoň nějakou tu minutu spánku. Prostor pro něj budou sice nabízet i polstrovaná křesla v síni dopoledních přednášek, ale na druhou stranu bylo by chybou přijít o další zajímavý výklad, který máte šanci slyšet možná poprvé a naposledy v životě. To platí dvojnásob i v případě pana doktora Cyrila Isenberga Bsc PhD IIP, který se v prostorách Institutu elektroinženýrů v Savoy Palace na břehu Temže připravuje na dopolední přednášku s názvem "Kouzlo mýdlových bublin".
Venku se mezitím už v záři slunce prvního srpnového dne lesknou střechy všudypřítomných cihlových domků Londýna. Začal pátý den dvoutýdenního Mezinárodního fóra mládeže, jehož účastníky je 250 studentů z 50ti států světa, většinou ve věku kolem 18ti let. Neuvěřitelná směsice kultur, národností a životních postojů. Přesto je jedna vlastnost společná bez výjimky všem - kladný vztah ke vědě.
Společně (já první vlevo) s Hedvikou z English College, Lukášem z Masarykova Gymnázia ze Vsetína a Václavem z Gymnázia Polička jsem tvořil tým české delegace
Zmíněná přednášková síň "Faraday Room" v Savoy Palace připomíná více halu nějakého západoevropského zámku než vysokoškolskou aulu. Navštěvovali jsme ji v průběhu fóra skoro každý den - konaly se zde dopolední i odpolední přednášky poměrně širokého tématického rozsahu od medicíny až po kvantovou fyziku. Tyto přednášky, kam byly dveře otevřené všem účastníkům, byly prokládány neméně zajímavými, volitelnými semináři specialistů.
Hlavní přednášková síň Savoy Palace je vskutku honosná
Z pocitu, že už jsme snad až příliš chytří a vzdělaní nás spolehlivě vyléčila řada exkurzí do míst nedaleko Londýna. Patřil mezi ně i výlet do dvou snad nejznámějších univerzitních městeček v Anglii - Oxfordu a Cambridge.
Při pohledu do jídelní haly Christ Church College v Oxfordu, kde se točily pasáže filmového zpracování známých knih J. K. Rowlingové, se přestanete divit (ať už jste či nejste fanouškem obrýleného chlapce s jizvou na čele), že - a to doslova: "hradby" místních univerzitních stavení opouštěli a stále opouští ti nejlepší z nejlepších.
Pakliže nás již bolely oči z neustálého zírání na pestrobarevné tabule s plánky metra, schovali jsme se (povětšinou na několik hodin) do některé věhlasné kulturní památky či si sedli na pověstný trávník anglických parků. Zde jsme mohli v klidu, bez všudypřítomných nápisů "Mind the gap"; Look left" a "Look right" rozjímat o rozdílech našich kultur a anglicky diskutovat o všem možném třeba se studenty ze severní Afriky. Někdy se k nám v parku připojily dokonce i veverky (pravděpodobně zvyklé na vědeckou mládež z minulých ročníků LIYSF).
Victoria Embankment Park jsme po poledni vždy zcela zaplnili
Vědecká atmosféra začala houstnout až k večeru. Když se vracíte na kolej a natrefíte přímo na pana Johna Needleho (ředitele LIYSF), jak jde do klubovny uvést diskuzi "Topics for Tonight" o významu svobody v životě člověka, neváháte ani sekundu a už si běžíte zabrat místo (pakliže nějaké zbylo).
Koncem i první den fóra se konalo několik neformálních setkání ve stylu večírků. "International Cabaret" v Carisbroke Hall nedaleko známého, avšak věčně prázdného Hyde Park Corner, nabízela i možnost připravit si své vlastní představení. Když však přijde na lámání chleba a pod pódiem na Vás zvědavě kouká obecenstvo složené z 249 vědců (v konečném průměru - odborníků na cokoliv), necítíte se už tak jistě...
V Carisbroke Hall to hučelo jako v úle a kdyby rázně nezakročilo vedení fóra, zůstali by jsme pokaždé až do svítání
Po dobré večeři a "večerce" se stejně nakonec většina delegátů neuchýlila ke spánku, nýbrž do prostoru před svými pokoji a dál, jako by bylo poledne, provozovala rozhovory na chodbách o čemkoliv až do pozdních ranních hodin.
Čím víc se blížil závěr fóra - 10. srpen - nedokázali jsme si představit, jak to vlastně přežijeme, až se všichni rozletíme do tisíce kilometrů vzdálených koutů světa a vše skončí. Poslední den po poslední přednášce, po posledním obědě, po posledním projevu prezidenta fóra pana George McGowana a po dech beroucích výkonech vybraných účastníků fóra, kteří se tentokrát museli vžít do role opravdových řečníků, jsme se nakonec museli smířit s tím, že za 24 hodin bude většina z nás sedět v letadlech na cestě domů.
Při závěrečné ceremonii nesla českou vlajku jedna ze členek pořadatelského týmu
Pocity, které dokážou ze čtrnácti "obyčejných" dní v Londýně udělat věčnost a nesmazatelný zážitek na celý život, jsou nepopsatelné. Největší podíl na tom však nese tým pořadatelů jen o pár roků starších než my, kteří byli vedeni upřímnou touhou připravit pro tu masu skvělých mladých lidí něco, co se jim navždy vryje do paměti. A to se jim povedlo. Fórum nám pomohlo vybrat směr pracovní kariéry, dokázalo nás motivovat, donutit k zamyšlení a v neposlední řadě nás mnoho nového naučilo.
Bylo nás tolik, že jsme se málem nevešli ani do hledáčku fotoaparátu
Být vědec znamená mít zodpovědnost. Jaderné zbraně by nebyly v rukou politiků ani teroristů, kdyby nebylo vědců, kteří by je vymysleli. Ať už se o technologii říká, že je zkázou, či spásou světa, je její osud vždy v rukou těch, kteří ji vyvíjejí - v rukou vědců. V našich rukou.
Po závěrečném projevu, ze kterého jsou i výše uvedené věty, tleskali ve stoje všichni delegáti. Včetně těch ze Zimbabwe, Jamajky, Gruzie či Indonésie. Existuje však jedna velice významná země, která neměla na fóru ani jednoho svého zástupce. Zástupce, který by mohl tyto věty vyslechnout a řídit se jimi - Spojené státy americké.
Můžete navštívit oficiální stránky LIYSF.
Fotografie laskavě poskytl Václav Rídl z České delegace a kancelář LIYSF.
Cesta delegáta sponzorovala v rámci výhry v celorepublikové soutěži společnost British Council, která je zároveň generálním sponzorem LIYSF 2005.