DC je zařízení pro děti ve věku od 0-3let, které z mnoha různých důvodů byly odebrány biologickým rodičům buď rovnou po porodu, nebo v průběhu prvních měsíců či let života. Důvody odebrání jsou u dětí velmi podobné – rodiče ve výkonu trestu, závislí na návykových látkách, týrající své děti, sociálně slabí apod. Kapacita centra je 130 dětí, které jsou rozděleny na sedm oddělení. Na odděleních jsou děti rozděleny ještě do tzv. „rodinek“, což jsou skupinky po pěti dětech různého věku. O každou rodinku se stará jedna zdravotní sestra, která má 12hod. služby. Vždy denní nebo noční. Děti z rodinek mají svoji ložnici i hernu. Na každém oddělení jsou 2-3 rodinky, které spolu tráví většinu času. Děti rozhodně nejsou izolovány. Potkávají se navzájem na krásné a velké zahradě, kterou má DC k dispozici. Pokud čas a kapacitní možnosti dovolí, sestřičky jedou s dětmi pozorovat dění všedního dne za bránu DC. Děti jsou čisté, hezky oblečené, mají k dispozici barevné herny plné hraček, vlídný přístup sestřiček, plná bříška, ale něco jim přes veškerou snahu p. primářky, lékařek a sester chybí. Je to mámina stále otevřená náruč a pohlazení. Proto Nadace Terezy Maxové přišla před pěti lety s projektem „Otevřená náruč“. Myšlenka projektu je velmi jednoduchá. Do DC budou docházet alespoň jednou týdně prověřené a proškolené dobrovolnice. Ve svém volném čase a zadarmo. Každá dostane na starost „své dítě“ a stane se jeho tetou. Děti získají pocit, že za nimi někdo konkrétní dochází, má je rád, pomazlí se s nimi, pohraje si s nimi a něco dobrého přinese. Nápadu se chytly dvě kamarádky – jedna studentka psychologie a druhá adoptivní matka. Založily o.s. Malíček, které už čtyři roky s ohromným úspěchem dobrovolnickou činnost organizuje. Zájem o dobrovolnictví je enormní. Dokonce je zavedena čekatelská listina pro proškolení nových dobrovolnic. Momentálně má každé dítě v DC svoji tetu. Některé dobrovolnice docházejí už čtyři roky, některé nezvládnou své emoce a třeba po pár měsících svou činnost ukončí.
Můžou se vám v zásadě stát pouze dvě věci – buď vám dobrovolnictví „dobíjí baterky“, naplňuje vás radostí, chodíte do DC skoro tak rádi jako domů, těšíte se na nové pokroky dítěte, …Nebo vás dobrovolnictví vyčerpává psychicky, protože vám je dětí obyčejně lidsky líto. Stále přemýšlíte o tom, co jim osud nadělil už na startovní čáru života… I to se může stát a nikdo Vám nic nevyčítá. Některé dobrovolnice mají problém s tím, že dítě odejde do adoptivní, pěstounské či biologické rodiny (to se stává velmi často, ročně je v DC zhruba 200 příjmů a skoro všechny děti odcházejí! Minimální procento dětí končí v dětských domovech.) a ony s ním ztratí kontakt. Nepopírám, že v tomto případě s Vámi emoce „zacloumají“, chvíle euforie občas vystřídají chvíle smutku, ztráty. Všechno se dá ale zvládnout rozumem. Musíte si uvědomit, že odchod z DC je to nejlepší, co může dítě potkat, a že dobrovolnictví děláte kvůli dětem a ne kvůli sobě. Jedno dítě odejde domů, čeká na Vás další. A tak je to stála dokola.
V únoru 2008 se povedlo právně ošetřit vycházky dobrovolnic a dětí za brány DC. Je to úžasný úspěch dvouletého snažení. Je nádherné pozorovat dětské reakce při první návštěvě supermarketu, cukrárny, Matějské pouti apod.
Doufám, že jsem Vás moc neunavila svým vyprávěním o DC a dobrovolnictví, a že se mi podařilo Vám život dětí v DC přiblížit. Vím, že řada našich studentů jsou aktivní dobrovolníci v o.s. Asistence a vědí, o co v dobrovolnictví jde.
Za všechny vybrané peníze moc děkuji. Vážím si Vaší solidarity a ochoty pomoci. Určitě Vás s Ilonou seznámíme s celkovou vybranou částkou a s věcmi, které jsme dle přání vedení DC nakoupily.
Moc bych si přála, aby se sbírka na „Kojeňáček“ stala dobrou tradicí na GVP. Děkuji.