Dne 14.3 jsme se všichni plni nadšení sešli na letišti Václava Havla a hned v úvodu si rozdali námi vytvořené průvodce. Pak jsme se odebrali k odbavení kufrů, někteří s malinkými carry-on kufříky, do kterého si zabalit na 11 dnů byla celkem výzva, a jiní s velkými, které sdíleli se svým parťákem. Prvním, pro mě určitě překvapujícím, momentem bylo, když jsme se všichni po jednom museli dostavit k „výslechu“. Otázky typu „Co budete v Izraeli dělat?“ a „Co máte v kufru?“ byly nakonec zvládnutelné, ale už tady byla na tvářích 40 ve frontě čekajících lidí znát únava. Ulevilo se nám, když jsme se po dlouhém letištním procesí zabořili do sedaček v letadle, připraveni nastávající 3 hodiny prospat. Některým se to podařilo, těm méně šťastným a posléze více unaveným bohužel ne.
Kolem třetí hodiny ranní jsme přistáli v Tel-Avivu. Ještě rozespalí a rozlámaní, ale také nervózní a natěšení na nadcházející dny, protože po dlouhém čekání se tento skvělý trip mohl rozjet. V letištní hale na nás čekala naše izraelská průvodkyně jménem Tati. Ze všeho nejdříve jsme avšak pospíchali k letištním bankomatům, vybrat si naše první Izraelské šekely, a teprve poté se poskládaly do autobusu. Přiznávám, že já i mnoho dalších si cestu z letiště do Jeruzaléma nepamatujeme, protože jsme okamžitě usnuli, a tak první den také vypadal tak, že kdykoliv jsme měli příležitost zdřímnout si, klidně i jen na 15 minut, plně jsme ji využili. Naše první zastávka byla na Olivové hoře, kde se nám naskytl úplně první pohled na Chrámovou horu a za ní na Jeruzalém, zrovna vycházelo slunce, které se přece jenom prodralo přes deštivé mraky a posvítilo na zlatou kopuli Skalního dómu.
My a Jeruzalém, výhled z muzea Yad Vashem
Čekali jsme od Jeruzaléma mnoho, ale i tak nás deštivá zima překvapila. Jelikož takto časně z rána nebylo ještě nic otevřené, jeli jsme zabít čas na místo, ze kterého byl výhled na palestinský Betlehém (Betlém) ohraničený zdí. Myslím, že pro většinu z nás bylo novinkou, že takto v podstatě ještě v Jeruzalémě je zeď, která rozděluje rodiny i přátele... Následovně jsme se autobusem přesunuli do městské části Ein Karem, ve které jsme navštívili kostel sv. Jana Křtitele. Havní atrakcí tohoto dne byla návštěva muzea holocaustu Yad Vashem. Musím také zmínit, že je toto místo velice zajímavé po architektonické stránce, jednoduše ve vás budovy i pomníky vzbuzují úctu.
Po tomto silném zážitku byl konečně čas na oběd a také návštěvu trhu Mahane Yehuda. Trh byl plný lidí nakupujících zásoby na nadcházející šabat, voňavého koření, krásně vypadajícího ovoce a mnohého dalšího. S plnými žaludky jsme pak šli do hostelu Post zanechat tam svá zavazadla a autobus nás znovu zavezl na Olivovou horu. Zážitky prvního dne ještě zdaleka nekončili... Pěšky jsme celé odpoledne prozkoumávali Jeruzalém, navštívili mnoho kostelů, viděli mnoho olivových stromů a koček trůnících si v popelnicích. Jednou z bran jsme vstoupili do starého města a se setměním se ocitli před Západní zdí (Zdí nářků), abychom se podívali a také se zúčastnili oslav šabatu. Bylo ohromující vidět tak čistě a opravdově šťastné lidi. Z posledních sil jsme se dotáhli na hostel, kde jsme si vychutnali skvělou večeři a pomohli naší kamarádce Ádě oslavit 18. rok života. Tímto končí vyčerpávající, ale na zážitky bohatý 1. den v Jeruzalémě.
Druhý den velice brzy ráno jsme navštívili chrám Božího těla, zahradní hrobku a později také hrob Oskara Schindlera, kostel sv. Petra, hrobku Davidovu, dali si oběd a něco pokoupili a parádně zmokli na věžích Jeruzalémského muzea a byli rádi, že večerní program se kvůli počasí zrušil, protože jsme mohli alespoň uschnout a odpočinout si.
Ze 3. dne bych vypíchla ranní návštěvu Chrámové hory a odpolední návštěvu ohromného Izraelského muzea, kde nám tři hodiny ani zdaleka nestačili, a nakonec návštěvu podzemních chodeb táhnoucích se pod Západní zdí.
Pobyt v Jeruzalémě byl jedním slovem výjimečný, dozvěděli jsme se spousty nového z oblasti dějin, kultury i náboženství. Také bych všem vřele doporučila přátelský hostel Post s dobrým jídlem, (pivem pro 18+) a večerní Jam Session. Avšak uznávám, že jsme se už všichni těšili za teplým počasím.
Toho se nám dostalo čtvrtý den v poušti v Masadě (skalní pevnost, poslední místo odporu židovských povstalců proti Římanům), kam se dalo buďto vyjít pěšky, tuto možnost zvolila většina z nás, a nebo vyjet lanovkou. Masada je skutečně ohromná a díky historickému přiblížení od pana ředitele se nám působivá práce Římanů mohla zhmotnit před očima. Nakonec jsme přejeli k Mrtvému moři, kde jsme se řádně namazali ozdravným bahnem a udělali si skupinovou fotku číslo xy.
5. den jsme navštívili 3 různá izraelská města. První zastávku jsme si udělali V Ceasarii u Středozemního moře, kde nám historii města přiblížil pan ředitel. Smočili jsme si nohy ve vodě, nasbírali nějaké ty mušle, na chvíli také ztratili pana profesora Fajfra i s autobusem, ale nakonec pokračovali dále do prosluněné Haifi, kde jsme se podívali do krásných terasových, velice souměrných Baha´i zahrad, na konci prohlídky jsme shodili už celkem prochozené botky a v ponožkách docupitali do Svatyně. Naší poslední zastávkou byla Akra. Zde jsme se úplně poprvé podívali do mešity, zaplnili žaludky už po páté shawarmou nebo falafelem a samozřejmostí se také stala zmrzka, jakožto dezert či hlavní chod? Někteří by mohli vyprávět. Večer jsme se na další 2 noci ubytovali v kibucu Shaar Hagolan. Řeknu vám, takové ticho už v šest večer jsem nikdy nezažila.
Další den dopoledne jsme se vydali na menší hike k vodopádům Banias. I když byli nakonec vodopády nepřístupné, zažili jsme alespoň zblízka ne tak suchou izraelskou přírodu, zkoumali rostlinky v „biologických okénkách“ a viděli rozkošné damany. Navštívili jsme Golanské výšiny s výhledem na Sýrii, prolezli se po tankách, následovala 15. minutová zastávka v Capernau a další v kostele Blahoslavenství, který se nachází u Galilejského jezera. Navečer jsme si zablbli a zaplavali v bazénu a zahrály si super promakané „vlkodlaky“ s šálkem černého čaje.
Na tanku a náš řidič Mustafa v popředí
6. den ráno nás občan kibucu provedl po svém domově a vysvětlil nám způsob jejich života. Poté jsme si v teplém prameni nechali okousat nožky rybičkami a namasírovali si záda pod vodopádem, než jsme dali Izraeli sbohem a vyrazili do Jordánska. Po zdlouhavém přechodu přes hranice jsme potkali našeho jordánského průvodce Osamu a vyrazili se podívat do Jerashe (pozůstatky římského města), kde si většina koupila své první palestinské šátky (keffiyeh). Večer jsme se ubytovali ve velkém hotelu v hlavním městě Jordánska, Ammanu.
Sedmý den jsme navštívili Madabu, kde jsme si prohlédli slavnou mozaiku zachycující Jeruzalém a Svatou zemi a autobusem pokračovali do přírodní rezervace Dana. Autobus sjíždějící úzkými a prudkými silnicemi byl jen začátek pobytu v Daně. Byli jsme ubytováni v kamenných domečcích s útulnými pokoji vyhřívanými plynovým topičem. Před večeří jsme se šli projít s milým průvodcem v maskáčích. Páni průvodci nám u skal na ohni udělali pravý beduínský čaj, a ještě, než jsme šli zpět, jsme zhlédli nádherný západ slunce. Večere byla plná příjemné nálady a samozřejmě dobrého jídla, hlavně domácí pity.
Po výšlapu kopce a krásný západ slunce
8. den ráno nastaly menší komplikace, když se náš autobus porouchal. A tak jsme nabrali hodinové zpoždění, které nám bohužel zkrátilo čas v Petře. Při čekání jsme panu Fajfrovi představili naše oblíbené hry, jako „hačače“ apod. a při hraní pobavili místní obyvatele. Pak jsme se ve dvou autobusech dopravili do skalního města Petry. Zde jsme strávili asi 3 hodiny, ale věřte mi, že nejlepší by na to byl celý den. Večer jsme konečně dorazili do pouštní rezervace Wadi Rum, ze které jsme byli nadšení. Krásný stanový tábor, se vším luxusem v útulných stanech, a výborným jídlem byl perfektním zakončením tohoto výletu. Pochutnali jsme si na jídle vařeném v písku a před námi připraveném a servírovaném pita chlebu. Zatančili si na jordánskou muziku, ale i na největší hity z našich mobilů a oslavily další 18. narozeniny s moc dobrým dortem přímo připraveným beduíny.
A máme tu poslední den, kdy jsme si vyzkoušeli ty nejlepší pouštní aktivity. Projeli se na velbloudech a následně na korbách trucků. Seběhli si malou dunu a vypili poslední šálek beduínského čaje. Výtečným obědem jsme se rozloučili s lidmi v Captain's desert camp a vyrazili na letiště do Tel-Avivu. Byla to dlouhá cesta, kdy jsme pospávali a přemýšleli o všem, co jsme tento týden zažili. Musím ještě poznamenat, že nocování v letištní hale není vůbec pohodlná záležitost, vyzkoušela jsem všechny možné polohy pro spánek, v sedě, v leže na zemi, v polo-zhroucení na sedátku, ale nic moc není pohodlné. Unavení a rozlámaní jsme si naposled přebalili kufry, vysypali poslední zrnka písku z bot a bylo na čase zvednout kotvy a vrátit se do Prahy.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem zúčastněným spolužákům, našemu pedagogickému dohledu a průvodcům. Byl to bezesporu ten nejlepší poznávací zájezd, kterého jsem mohla být součástí.