V posledním týdnu měsíce dubna, kdy Pražany těšilo teplé počasí, jsme se, jako studenti zapojeni do projektu Refugees 2016-1-CZ01-KA101-023461 podporované Erasmem+, ocitli na krásném chladivém Islandu, abychom dali hlavy dohromady a spolu na projektu zapracovali. Když mluvím o studentech, nemyslím tím pouze nás, ty z Gymnázia Na Vítězné pláni v Praze, ale i studenty a učitele z Islandu, Řecka, Itálie, Lotyšska a Německa (to mělo ve výpravě i rodilého Egypťana). Islanďané do projektu zařadili i nezletilé studenty, uprchlíky ze Sýrie, kterým se Island, konkrétně město Selffos, stalo novým domovem.
A o jakém projektu mluvím? Zabývá se uprchlickou krizí, jejím dopadem na studenty středních a vysokých škol a obecně vlivem na evropskou společnost. Protože Evropané mají na problematiku uprchlictví rozdílné názory, bylo cílem našeho projektu o těchto názorech diskutovat, podělit se o ně a seznámit mladé lidi -hlavně studenty s děním v dnešní Evropě. Seznámit mladé nejen teoreticky s fakty o uprchlické krizi, ale s reálnými problémy, kterými si lidé, prchající z válečných zemí prošli, a s potížemi, se kterými se v novém domově potýkají.
Práce začala již prvním dnem, kdy všichni studenti přednesli své připravené prezentace. Řekové z ostrova Lesbos nás seznámili asi nejvíce s tím, jak vlastně taková krize vypadá v reálném životě. Byli svědky věcí, o kterých nemá nikdo z nás ani představu. V dalších dnech jsme byli rozděleni do skupin s různými tématy: statistika, natáčení videa o projektu, tvorba webových stránek, first aid ? součástí byla tvorba záchranného slovníku, a také skládáním básní. Každá skupinka pracovala samostatně a skončila s konkrétním výstupem. Studenti ze tří zemí dohromady napsali báseň, a dokonce ji přeložili do svých rodných jazyků, jiní studenti natáčeli video, jiní vymýšleli, co by mělo být zahrnuto ve slovníčku užitečných frází a jiní co sledovat ve statistice.
Program také obsahoval přednášky oficiálních zástupců organizací, které problémy uprchlické krize řeší, jako například manažerka kanceláře příchodu uprchlíků na Island, nebo zástupkyně organizace islandského Červeného kříže. První prezentace nám objasnila, jak se s uprchlíky na Islandu zachází a jakým způsobem se jim pomáhá, jaká mají práva a jak se jim daří adaptovat do zcela jiné společnosti. Po prezentaci jsme měli prostor k otázkám, rozvinula se obsáhlá diskuze.
V druhé prezentaci, pod záštitou Červeného kříže, nám byla sdělena historie této světově známé organizace, jak vypadá cesta uprchlíka a jeho přijetí v cizí zemi. A když mluvím o cestě, nemyslím čistě tu fyzickou, ale i psychickou. Jak Červený kříž těmto rodinám pomáhá a opět, jaká mají práva a možnosti. Pocity a názory, které se v těchto několika dnech v naší mysli formovaly, kdy jsme si je v hlavě pomalu srovnávali, jsme znázornili ve výtvarném workshopu. Každý student vytvořil koláž, která měla být inspirována pocity, vědomostmi.
Celý tento studentský mezinárodní mítink sedmi školních organizací z šesti zemí byl přínosem jak pro projekt tak pro nás - studenty. Různé názory, realita, osobní zkušenosti studentů i profesorů ze škol z různých evropských zemí nás posunuly ve vnímání složitých skutečností, o kterých jsme měli z médií velmi zkreslené představy. Odvážím se říci, že se z nás stal tým mladých lidí, kteří již vědí, co se kolem děje a není jim to lhostejné.
