V druhé polovině měsíce září se tradičně uskutečnil zájezd maturitních tříd do Spojených států amerických (včetně jednoho dne za kanadskými hranicemi), který pro většinu účastníků byl také posledním výletem s naší školou. Chcete-li se dozvědět, jak se nám za oceánem dařilo a co jsme tam kromě nespočtu vlajek a vyobrazení orla bělohlavého viděli, jste na správném místě!
V pátek 13.9. 2024 se přihlášení studenti ze všech maturitních tříd (6.A, 6.B, 6.C, 4.E, 4.F) spolu s paními profesorkami Koller, Kortli, Birhanzl a Luhanovou a pány profesory Kohoutem a Babierou, jenž tradičně celou akci organizoval, sešli na terminálu 1 pražského letiště. Spíš než pověstné a podle mnohých nešťastné datum pátku třináctého poznamenalo den našeho odletu extrémní počasí – soustavný, hustý déšť, který postihl větší část území České republiky a hrozil pro příští dny povodňovým stavem. Navzdory obavám některých z nás však odlet proběhl zcela bez potíží a s přestupem v Londýně se celé výpravě, byť rozdělené do více menších skupin a na palubě více letadel, podařilo dorazit do New Yorku před desátou hodinou večerní místního času. (Doma v Praze už se zatím blížila čtvrtá hodina ranní.) Po absolvování hraniční kontroly a více než půlhodinové cestě metrem, již naprostá většina vyčerpaných zájezdníků strávila alespoň v polospánku, jsme vystoupali po schodech do ulic nočního, nespočet světly nasvíceného New Yorku. První, co nás uvítalo, byl pohled na proslulou Empire State Building. Po krátké návštěvě Times Square jsme na nádraží Penn Station nasedli do vlaku a vydali se vstříc hlavnímu městu Spojených států, přičemž se každý snažil získat alespoň hodinu spánku, aby načerpal síly.
Times Square
Do Washingtonu, D.C. jsme dorazili v sobotu ráno (okolo osmé), málokomu ovšem skutečně docházelo, že už není pátek. Pro většinu z nás jako by tento dlouhý, ale strhující, očekávání a silných dojmů plný den pokračoval. Z washingtonské Union Station se naše výprava, čítající přes 60 členů, vydala tentokrát po svých na cestu za velkolepými a světoznámými památkami. Záhy jsme spatřili majestátní budovu amerického Kapitolu, kde se schází Kongres Spojených států amerických. Snadno a rychle jsme zjistili, že se jedná o město převážně administrativního a turistického charakteru. Po promenádě National Mall, jež je na obou stranách lemována muzei Smithsonian Institution, jsme dokráčeli k Washingtonovu monumentu, ohromnému obelisku, jenž slouží jako památník George Washingtona, prvního prezidenta USA. Zbytek společné prohlídky města na řece Potomac se nesl v podobném duchu. Navštívili jsme památníky tří dalších amerických prezidentů - Jeffersona, Lincolna a F.D. Roosevelta; památník Dr. Martina Luthera Kinga Jr. i stavby upomínající na druhou světovou válku, korejskou válku a válku ve Vietnamu. Přes plot jsme zahlédli také Bílý dům, sídlo amerického prezidenta. Následoval rozchod, který studentům umožnil prozkoumat libovolné z washingtonských muzeí - nejčastěji Národní muzeum letectví a kosmonautiky či Národní archiv, kde byly k vidění nejpodstatnější dokumenty námi navštíveného státu - Deklarace nezávislosti a Ústava Spojených států amerických, pocházející z 18. století a dodnes platná. Po obědovečeři, již většině z nás zajistil některý z mnoha amerických fastfoodových řetězců, jsme opět nasedli do vlaku. Příjezd na hotel nedaleko města Williamsburg ve Virginii, kde na nás po více než 40 hodinách konečně čekala pohodlná postel, z dlouhé cesty rozlámaní studenti uvítali s nadšením.
Washingtonův monument
Jeffersonův památník
Povzbuzen kýženým a potřebovaným spánkem zamířil náš zájezd ráno do zábavního parku Busch Gardens u Williamsburgu. Zde si přišli na své zejména milovníci horských drah a adrenalinových atrakcí, neboť takovýmito zařízeními se park jen hemžil. Nějakou zábavu si však našli i ti, kteří raději zůstali při zemi, neboť výběr kolotočů a stánků byl opravdu velký. Večer, chvíli před stmíváním, započal také halloweenský program parku, příhodně nazvaný Howl-O-Scream. Po celém areálu se potulovali lidé ve strašidelných kostýmech a děsili návštěvníky. Zároveň jsme měli možnost navštívit tzv. strašidelné zóny (např. “Město klaunů”) či domy hrůzy, kde se člověk ocitl jako v hororovém filmu.
horská dráha Griffon
horská dráha Pantheon
Po ranním probuzení ve Virginia Beach se velká část osazenstva autobusu rozhodla využít nádherné písečné pláže s velkými vlnami, jež se rozprostírala přímo vedle hotelu, a vykoupat se v Atlantickém oceánu. Zbytek třetího dne v USA proběhl ve znamení deště a dlouhé cesty. Zastavili jsme se ještě v outletu v Norfolku, kde se studenti s radostí rozeběhli, aby si nakoupili oblečení či chutný oběd. Následně nás opět čekal pohodlný vlak společnosti Amtrak a asi sedmihodinová cesta zpět do New Yorku, kde nás vyzvedl autobus, jenž nás za výhledu na nasvícený horizont manhattanských mrakodrapů odvezl a po osmi hodinách jízdy dopravil na kanadsko-americké hranice, na most mezi americkým a kanadským břehem řeky Niagary.
pláž ve Virginia Beach
Brzy po přejezdu na kanadskou stranu se nám naskytl dechberoucí pohled na Niagarské vodopády, jimž byl ostatně náš celý jediný den v Kanadě věnován. Vydali jsme se do skalních chodbiček ústících na vyhlídku v jejich bezprostřední blízkosti či na vyhlídkovou věž Skylon Tower, odkud jsme si mohli celé vodopády prohlédnout z výšky. Nejpůsobivějšího zážitku se nám však dostalo na lodi, která nás vzala na okružní plavbu téměř až pod toto majestátní dílo přírody. Ohromné množství vody valící se dolů, její mocný hukot a bílý, mlhu připomínající oblak tvořený vylétávajícími kapkami, jež nás doslova zalily, lze jen těžko zachytit slovy. Naše krátká exkurze do Kanady byla tedy vskutku fascinující.
pohled zblízka na Niagarské vodopády
studenti 6.C a paní profesorky Birhanzl a Koller u Niagarských vodopádů
pohled na Niagarské vodopády ze Skylon Toweru
Ve středu jsme podstoupili již poslední dlouhý autobusový přesun, a sice návrat do New Yorku. Do Města, které nikdy nespí, jsme dojeli až večer a v podstatě ihned jsme vyrazili na první program, jenž nás tam očekával. Někteří si zvolili návštěvu baseballového utkání Mets vs Nationals, jiní dali přednost vyhlídkové plavbě po řece Hudson. Osobně jsem se zúčastnila plavby, kde se nám naskytl dechberoucí pohled na newyorské mrakodrapy při západu slunce a následně i v jejich nádherném nočním nasvícení. V její noční podobě jsme si prohlédli rovněž sochu Svobody. Naše cesta zpět na hotel pak směřovala přes kouzelným dojmem působící park High Line, vklíněný mezi místní mrakodrapy.
noční socha Svobody
noční Manhattan
První čistě newyorský den jsme zahájili návštěvou jedné z tamních nejproslulejších památek – dopravili jsme se opět lodí na Liberty Island, abychom na vlastní oči zblízka mohli obdivovat sochu Svobody. Po návratu na pevninu jsme se prošli po Wall Street, kde se jen pár odhodlaných studentů rozhodlo vystát dlouhou frontu, aby se mohli vyfotit se sochou Charging Bull. Naše kroky následně vedly k Národnímu památníku a muzeu 11. září, mementu připomínajícímu teroristické útoky, jež kdysi otřásly celými Spojenými státy a šokovaly svět, a uctívajícímu památku jejich obětí. Před večerním setkáním na Broadwayi jsme dostali dlouhý rozchod, a tak se každá skupinka mohla vydat prozkoumávat New York svou vlastní cestou. Mezi místa, jež nám byla jako náplň volného odpoledne doporučena, patřil např. Central Park či obchodní centrum Oculus hned vedle památníku. Večer jsme se zdárně sešli před jedním z broadwayských divadel, abychom zhlédli legendární muzikálové představení Moulin Rouge!. Všichni odcházeli nadmíru spokojeni, neboť nebyla nouze o typicky americkou extravaganci, vtipné momenty a vynikající pěvecké výkony.
socha Svobody
studenti ze 6.A se sochou Svobody
studentky ze 6.B před sochou Svobody
mrakodrapy u Central Parku
Moulin Rouge!
Aniž bychom si to dokázali pořádně uvědomit, náš zájezd se pomalu, ale jistě začal blížit ke svému konci a před námi byl poslední ryze turistický den. Ohromnou a spletitou sítí newyorského metra jsme se vydali tentokrát do Brooklynu, abychom si dopřáli výhled na houfy mrakodrapů podél řeky za jasného denního světla. Přes proslulý Brooklynský most jsme přešli do čínské čtvrti Chinatown a následně pokračovali do Little Italy. Zbytek dne byl až do večera opět v naší režii. Skupinky studentů se tak vypravily např. k Empire State Building, Rockefellerovu centru, katedrále sv. Patrika či opět do rozlehlého a poklidného Central Parku, v němž bylo téměř na každém kroku možné se setkat s roztomilou, mrštnou veverkou. Na samotný závěr přišel zlatý hřeb celého výletu – výhled na večerní, překrásně nasvícený New York z vysokých pater mrakodrapu Summit One Vanderbilt, při kterém jako bychom se ocitli ve zcela jiném světě, než jaký byl přes 300 metrů pod našima nohama, na širokých, lidnatých, živoucích ulicích.
Brooklynský most a mrakodrapy
studenti 4.E a 4.F u Brooklynského mostu
výhled na New York ze Summit One Vanderbilt
Poslední den na severoamerickém kontinentu skutečně nastal. Ještě před rozlučkovým obědem a odjezdem na letiště jsme se vydali ukořistit poslední vzpomínky na New York – nejčastěji ve formě oblečení či suvenýrů. Opět s přestupem v Londýně jsme po dlouhém čase stráveném v letadlech – a se “skokem v čase”, tentokrát o 6 hodin dopředu – přistáli na pražském letišti v brzkých hodinách nedělního odpoledne 22. září. A tak náš neuvěřitelný zájezd dospěl ke svému konci. Zážitků a nových zkušeností plní, avšak vyčerpaní studenti se rozjeli do svých domovů, aby se pokusili snížit svůj spánkový deficit a připravit se na návrat do běžného, školního režimu.
S odstupem pouhých pár dní se mi zdá přímo až neskutečné, jak ohromné množství známých a nádherných míst jsme za tak krátký čas zvládli navštívit – od manhattanských mrakodrapů přes washingtonské památníky až k Niagarským vodopádům. Zároveň jsme také okusili americkou kulturu, o níž se jinak dozvídáme primárně z filmů či médií, jejichž zprávy nám v mnohém nelhaly. Američané jsou vskutku velcí vlastenci – ani v New Yorku snad nenaleznete ulici, v níž by alespoň na jedné z budov nebyla vyvěšena minimálně jedna americká vlajka. A vše je tam veliké – budovy, vzdálenosti, ... Co se stravování týče, opravdu jsme se setkali zejména s fastfoody. Překvapivější ovšem byl poměrně velký počet lidí, již v New Yorku chodili běhat. Poznali jsme jinou část světa: Ameriku, která je nám Evropanům v lecčems velmi blízká, v mnohém zase vzdálená – a vzpomínky, jež si odnášíme, jsou k nezaplacení a jistě stojí za náročnost našeho programu. Moc děkujeme všem učitelům, kteří se podíleli na organizaci celého zájezdu a tento nepopsatelný zážitek nám umožnili.