Naše pouť započala ve středu 19. června brzy ráno, kdy jsme se sešli na hlavním nádraží a vyrazili vlakem společně s profesory Svobodou a Derkou do Berlína. Cesta byla velmi příjemná a za pouhé čtyři hodiny jsme dorazili do hlavního města Německa na Berlin Hauptbahnhof, největší vlakové nádraží v Evropě.
Po ubytování jsme odpoledne strávili poznáváním bývalé východní části Berlína s jeho monumentální televizní věží (Fernsehturm), která „se soudruhům z NDR opravdu povedla“ a která se pro nás stala styčným a orientačním bodem. Alexanderplatz (krátce Alex), hlavní náměstí bývalého Východního Berlína, nabídl impozantní pohled na Rudou radnici (Rotes Rathaus) a Marx- Engels-Forum (dříve Park an der Spree) se sochami tvůrců komunistické ideologie vzhlížejícími na televizní věž. Pokračovali jsme věhlasnou ulicí Unter den Linden, berlínským bulvárem lemovaným lipovým stromořadím, pověstným ostrovem muzeí (Museumsinsel) společně s prestižní Humboldtovou univerzitou a nechvalně proslulým místem na dnešním náměstí Bebelplatz (dříve Opernplatz), kde nacisté v roce 1933 veřejně pálili „nežádoucí židovskou literaturu“. Vzhledem k zaměření exkurze jsme na žádné muzeum neměli čas, a tak jsme naše úvodní pozdní odpoledne po návštěvě zajímavě řešeného Památníku holocaustu (Denkmal für die ermordeten Juden Europas) zakončili – vzhledem k aktuálnímu fanouškovskému šílenství a bezpečnostním omezením v souvislosti s právě probíhajícím Mistrovstvím Evropy ve fotbale 2024 – u Braniborské brány (Brandenburger Tor) a následným dlouhým obcházením lesoparku Tiergarten až zpátky k hlavnímu nádraží.
Druhý den jsme se zaměřili na problematiku první a druhé berlínské krize během studené války. Prostřednictvím U-Bahnu jsme se dopravili na Bernauer Strasse, kde se nachází nejzachovalejší a z přilehlé vyhlídky dobře viditelné pásmo Berlínské zdi, která v srpna 1961 rozdělila město na téměř třicet let na dvě sféry vlivu – spojeneckou západní a sovětskou východní. Dodnes tato ulice se svými někdejšími tunely přesvědčivě dokumentuje onu pohnutou dobu v dějinách města, které se stalo symbolem studené války. Bez zajímavosti nebylo ani připomenutí fenoménu Berlínské zdi v díle současného německého spisovatele Thomase Brussiga. Zájemcům o toto téma vřele doporučuji jeho román „Na kratším konci ulice“, který česky vyšel v roce 2001. Následně jsme se přesunuli do samotného srdce bývalého amerického sektoru k radnici Schöneberg (Rathaus Schöneberg), kdysi sídla západoberlínské vlády, před kterou americký prezident J. F. Kennedy v červnu 1963 pronesl projev, který vstoupil do dějin. Naším dalším cílem byla budova posádkového kina americké armády, kde dnes sídlí AlliiertenMuseum, Spojenecké muzeum přibližující nesnáze, kterým musely v poválečném Berlíně čelit západní mocnosti, tj. USA, Velká Británie a Francie. V tematice studené války jsme následně pokračovali návštěvou bývalého letiště Berlin-Tempelhof, které během berlínské blokády a leteckého mostu v letech 1948 až 1949 fungovalo jako vzletová a přistávací plocha pro spojenecká letadla a které spolu s dalšími dvěma letišti (Berlin-Gatow a Berlin-Tegel) zásobovalo obyvatelstvo západních sektorů. Dodnes je toto letiště v téměř původním stavu, byť je využíváno jako rozlehlý park k oddechu, který jsme po celodenním putování potřebovali a uvítali.
Počasí nám přálo i třetí den, a tak jsme navštívili známý Checkpoint Charlie, významný hraniční přechod mezi americkým a sovětským sektorem, kde na podzim 1961 vrcholila druhá berlínská krize a kde proti sobě tehdy stály tanky obou velmocí. Na nedaleké Wilhelmstrasse jsme navštívili moderní expozici Topographie des Terrors, věnovanou problematice nacismu, NSDAP a obecně dějinám „třetí říše“. Muzeum stojící na místě ústředí SS a Gestapa je pojato velmi realisticky se značným množstvím dobových fotografií a společně s nabubřelým vzezřením blízké dochované budovy bývalého Göringova úřadu, říšského ministerstva letectví, nám nahnalo husí kůži. Nepříjemné pocity v nás přetrvaly i při návštěvě místa někdejšího Hitlerova bunkru, kde se dnes nachází dětské hřiště, obytné domy a parkoviště. Po přejezdu do bývalé západní části města jsme si nejdříve na Nádraží Berlin Zoologischer Garten (Berlin Zoo), které se v 70. letech stalo centrem drogového obchodu a dětské prostituce, připomněli známou knihu Christiane F. „My děti ze stanice Zoo“. Následně jsme pokračovali prohlídkou jednoho ze symbolů Západního Berlína – Pamětního kostela císaře Viléma (Kaiser-Wilhelm- Gedächtniskirche) a přilehlé Kurfüstendamm (krátce Kudamm), obchodního bulváru, který byl v době rozděleného města výkladní skříní západního kapitalismu. Přestože v Berlíně (a celém Německu) probíhalo pravé fotbalové šílenství, nemohli jsme vynechat návštěvu olympijského stadionu (Olympiastadion Berlin), impozantní stavby nacistického režimu, kde v roce 1936 na XI. letních olympijských hrách afroamerický atlet Jesse Owens svými výkony rozbil Hitlerovu teorii nadřazenosti árijské rasy.
Předposlední den jsme se vrátili zpět do bývalého Východního Berlína, abychom navštívili Museum Berlin-Karlshorst, tedy místo, kde byla v květnu 1945 podepsána bezpodmínečná německá kapitulace. Avšak největší dojem na mne udělala až naše druhá zastávka – návštěva monumentálního Sovětského válečného památníku v Treptovském parku (Treptower Park). Obrovská plocha zasvěcená sovětskému vítězství nad nacismem zakončená gigantickou sochou rudoarmějce stojícího na mohyle, v níž jsou pohřbeny ostatky tisíců padlých sovětských vojáků v bitvě o Berlín.
Poslední večer jsme strávili všichni při neformálním setkání u společné večeře i s pány profesory, což bylo příjemné zakončení exkurze. Nazítří dopoledne (v neděli 23. června) jsme opustili náš hotel a vyrazili na Postupimské náměstí (Potsdamer Platz), kde jsme si prohlédli moderní architekturu. V jednom z tamních mrakodrapů jsme vyjeli nahoru nejrychlejším výtahem v Evropě (Panoramapunkt Berlin), a tak jsme měli celý Berlín jako na dlani. Pak už nás čekalo jen definitivní rozloučení s německou metropolí a následný odjezd vlakem zpět do Prahy. Spolu s loňskou návštěvou Madridu to byl náš druhý zahraniční zájezd s třídním profesorem. Skvělá organizace a nabitý, tematicky ucelený program nám umožnily porozumět složitým evropským dějinám 20. století a zároveň prožít nezapomenutelné zážitky, na které budeme jistě všichni dlouho a rádi vzpomínat.
