23. září 2022 se po dvouleté kovidové pauze opět konala tradiční akce „GVP in USA“. Přestože šlo o ročník devátý, byla letošní výprava lecčím unikátní – první cesta v (post)kovidovém světě, rekordní účast 60 studentů a kantorů, nejisté ekonomické světové reálie. Ovšem živi a zdrávi jsme odletěli i se spokojeně vrátili. Pojďme se spolu na logistický kolos i milý zážitek podívat důkladněji.
Jak bylo řečeno, koncem září Airbusem A 321 z Prahy odletělo celých 60 lidí. V praxi to znamenalo mnohem vyšší pravděpodobnost všech: „Ztratil jsem pas, kamaráda, profesora…“ Ale rovněž měl vysoký počet za důsledek třeba i fakt, že druhý spoj (z Londýna do New Yorku), byť v prostornějším Boeingu 777, musel být rozdělen do dvou letů. Nicméně vše bylo samozřejmě pod taktovkou našeho milého pana profesora Babiery, jenž se jako ostřílený kavalír zahraničních školních zájezdů nenechal ničím zastrašit a misi splnil bez ztráty jediného života, amputace končetiny a jiných dalších katastrof.
Daleké putování přes oceán zpříjemňoval personál British Airways, který se vyznačoval nejen nesmírnou ochotou, ale též nabízel nepřeberné množství občerstvení, jehož všichni (s ohledem na stravovací návyky a legislativu Spojených států) využili. Následoval spánek, a to víceméně až do našeho prvního rána amerického času v Brooklynu, přičemž mnozí jistě ani netuší, kde všude cestou podřimovali.
V cestovním duchu se nesl i první den v Novém světě. První polovinu zájezdu jsme totiž měli trávit stovky mil jižněji ve virginském Norfolku. A tak deficity všeho typu měl každý šanci dohánět ještě 7 hodin ve vlaku.
Česká republika se v září letošního roku těšila nepříliš příjemným meteorologickým podmínkám, zejména pak v jeho druhé polovině. O to příjemnějších tak bylo těch několik málo dní strávených těsně pod 37. rovnoběžkou. Idylicky táhlé písečné pláže pak dotvářely charakter léta ve Středozemí. Snad jen poživatelnou kávu na každém rohu jako v Itálii bychom jen stěží hledali.
Nicméně na území bývalé Konfederace jsme se nejeli jen rekreovat u oceánu, nýbrž též poznávat ranou historii Spojených států a navštívit jeden z největších zábavních parků světa – Busch Gardens. Tomu bylo věnováno téměř celé 25. září. Pozoruhodné bylo zejména americké vnímání evropské kultury, neboť v Busch Gardens se nachází hned několik „zemí“, a to například napodobeniny Francie, Anglie, Skotska… Kromě klišé: „rádoby staré rovná se Evropa“ však z místa čišel čirý amerikanismus.
Přátelé dějepisu naopak ocenili spíše následující den, poněvadž jsme zavítali do Williamsburgu. Až dojemně starokontinentálně vyhlížející patnáctitisícové městečko stojí za zmínku hlavně díky College of William & Mary, druhé (po Harvardu) nejstarší univerzitě v USA, jež byla založena roku 1693 Vilémem III. Oranžským (známý jako ten, jenž vyhnal z trůnu Stuartovce v tzv. Glorious Revolution) a Marií II. Stuartovnou. V této vzdělávací instituci studovalo mnoho významných osobností amerických dějin (včetně části Otců zakladatelů), ku příkladu Thomas Jefferson, James Monroe a jistý José C. Babiera.
Poslední den ve Virginii znamenal cestu do hlavního města. To je samozřejmě Washington D.C., které se ovšem nenachází ve Virginii, ale ve federálním distriktu, District of Columbia, jenž původně vznikl na území věnovaném Marylandem i Virginií, ovšem druhý stát později chtěl svůj někdejší díl zpět, proto má původně čtverec 10 na 10 mil „výkus“ podél řeky Potomac, hranice s Virginií. Naše skupina se prošla po National Mall (místo všech důležitých memoriálů a federálních institucí). Za konkrétní zmínku stojí římským Pantheonem inspirovaný Jefferson Memorial, velkolepý Lincoln Memorial a slavný Kapitol – sídlo obou komor Kongresu Spojených států amerických, kde jsme mimo jiné obdivovali bustu prezidenta Václava Havla v sekci bojovníků za demokracii ve světě. Posléze ještě rychlá návštěva Bílého domu a zpět do města, které prý nikdy nespí.
Po dlouhém napínání přichází hlavní hvězda cesty. Charakterizovat, popsat, glosovat na téma New York po tom všem, co již bylo řečeno, není snadné. I proto jsem nechal vás si vybrat, jaké přívlastky mu dáte. Termín „melting pot“ je, byť působí možná malinko idealisticky, naprosto výstižný. Tolik kultur, etnik, názorů zkrátka jinde nenaleznete. Tak se alespoň pokusím přiblížit, co jsme tam dělali my…
Metro. Jako Pražané jsme na tento typ podzemní dráhy zvyklí, dokonce je často předmětem různých vtipů na konto jistého provinčního města kdesi na Moravě, na jehož jméno si teď, promiňte mi, nemohu vzpomenout. Ovšem stále máme co závidět a zároveň na co být pyšní. Začněme pochvalou, víceméně není úhlednějšího a krásnějšího metra než pražského, věřte mi, ani tam ne. Potkani vám prostě přes nohu přeběhnou, smiřte se s tím. Na druhou stranu, takový masivní a spolehlivý systém, jenž by operoval 24 hodin denně může New Yorku celý svět leda závidět. 28 linek, 472 stanic, přes miliardu přepravených cestujících ročně.
Brooklyn je jeden z pěti newyorských obvodů, ten nejobydlenější, zde jsme sídlili i my, 826 4th Ave. Možná není tak, řekněme, pompézní jako jeho bratříček Manhattan, avšak nabízí klidnější prostředí, více prostoru a nižší životní náklady, přestože se zejména jeho centrum v posledních letech podobá víc a víc tradičním představám o New Yorku.
Ale místo, o kterém toho musí být řečeno nejvíce, je pochopitelně Manhattan. Jen na úvod je esenciální si uvědomit vertikální rozměr tohoto ne až tak velikého ostrova. Na ploše 87 km² (Praha má 496 km²) se nachází přes 300 staveb vyšších než 150 m, pro ilustraci nejvyšší pražská budova, kterou je pankrácký kancelářský věžák City Tower, měří pouhých 109 m. Do těchto 300 samozřejmě patří takové ikony jako Empire State Building, Chrysler Building či nová dominanta Světového obchodního centra, One WTC.
Manhattan nejsou jen mrakodrapy, je to třeba i Central Park, „malý“ ostrůvek divočiny uprostřed velkoměsta, v němž jsme se ztráceli celé 29. září. Na první pohled vás uchvátí jeho zdánlivá netknutost městem a množství fauny a flóry k vidění (od želv po srny, od palem po rozsáhlé bučiny). Musel-li bych jej přirovnat k pražskému prostředí, zcela jistě bych hledal paralelu ve Stromovce, ovšem přestože tu nelemuje jedna z nejhustějších zástav na planetě, určitě je menší šance, že nenaleznete cestu ven.
Tentýž den večer zavítala skupina GVP na Broadway za kulturou. Muzikál Mulin Rouge, osvědčená klasika, byť v modernějším pojetí, nezklamal. Většina obecenstva neskrývala své nadšení. Přesto pro příště možná méně popu a více se soustředit na dějovou linku s původní hudbou, říkám jako hudební a divadelní nekritik.
Poslední zářijový den definovala návštěva Liberty Island se slavnou sochou Svobody, darem Francouzů Američanům ke stému výročí vyhlášení nezávislosti, a pochmurná návštěva „Ground zero“ s muzeem a memoriálem k tragédii 11. září 2001. Muzeum pro mnohé znamenalo velmi silný emocionální zážitek, expozice byly poměrně grafické, na osobní rovině, dle mého dobře ilustruje přístup napadeného národa samotného. Pozdně odpolední hodiny pak na programu zastoupila návštěva Intrepid Sea, Air, & Space Museum.
Již hurikánem zasažený první říjnový den byl v individuální režii účastníků zájezdu. Počasí přímo vybízelo k průzkumu muzeí a galerií. Do světoznámého Museum of Modern Art (MoMA) postupně zavítali snad všichni. Též za zmínku stojí Metropolitan Museum of Art („the Met“), drahokam na 5th Ave. zapuštěný do Central Parku. Mezi další významné destinace patří Grand Central Terminal, New York Public Library, Metropolitní opera… A pochopitelně také proběhly nákupy všeho druhu, které byly všechny následně v Praze řádně procleny. Vášně budil asi nejznámější Apple Store na světě na 5th Ave, nádherný kus moderního designu prodejní plochy a rovněž obrovské obchodní domy typu Target.
Vše krásné jednou končí, GVP in USA 2022 pak 2. října. Ve večerních hodinách z terminálu 8 vylétá nám již známý Boeing 777. Servis ze strany personálu British Airways opět na špičkové úrovni. A přes nevlídné kontroly v Britské metropoli vše hladce proběhlo. Logistická noční můra pana profesora Babiery se schýlila ke konci v pondělí 3. října na letišti Václava Havla po 4. hodině odpolední.
Někomu chyběli rodinní příslušníci, drahé polovičky, přátelé, jiným dobré jídlo a pití. V každém případě všude dobře, doma nejlíp.
