Květnovou výpravu na divokou vodu do rakouských Alp pro Vás zaznamenala Elza Svobodová...
9. května jsme se všichni sešli krátce před půlnocí před školou. Naložili jsme věci a vyrazili do Rakouska. Cesta trvala skoro celou noc a po krátkém ranním zdřímnutí v autech jsme nafoukli lodě a vypluli. První řekou, kterou jsme jeli byl Teichl, jednoduchá a nenáročná řeka pro začátek. V poledne jsme se vylodili, vyfoukli lodě a naplnili jsme svá břicha vydatným obědem. Pak jsme byli převezeni na, o poznání náročnější, Steyr a opět jsme lodě nafoukli a vyrazili. Jelikož včasné odjezdy a rychlá akce nebyly naší silnou stránkou, dorazili jsme do campu až za tmy, kdy jsme si museli ještě postavit stany a vybalit věci. Spolu se sušením oblečení nás tyto aktivity natolik zmohly, že jsme zalehli a spali až do rána, abychom nabrali síly na další den. Druhého dne jsme se probudili do chladného a svěžího horského rána. Posnídali jsme, zabalili jsme všechny potřebné sakypaky, naskládali se do aut a vyrazili jsme k řece Salze. Opět nás čekalo neúprosné nafukování lodí. Když bylo vše hotovo, každý jsme popadli své pádlo, nasadili jsme si kokosku a neohroženě jsme nastoupili do lodí. Tak jsme se vydali na druhý den plavby. Po cestě nás čekalo plno zrádných vodáckých nástrah, třeba vodní slalom, jež představoval několik náročných úseků. Vrcholem dne bylo skákání z vysokého můstku do vody, kde jsme si všichni vyzkoušeli vodáckou záchranu. Ve velkém horku toto příjemné svlažení opravdu bodlo, podobně jako první den větev stromu, která nás připravila o jednu z našich lodí, málem i o pádlo a dva nevinné životy. Po doskákání jsme nahopsali do lodí a vydali se do campu. V něm nás po vyvěšení mokrého oblečení čekala večeře, kytary a vodácké filmy. Znaveni náročným dnem jsme ulehli a spali. Třetí den jsme zopakovali poslední úsek předchozího dne řeky Salzy a napojili na něj úsek nový končící hlubokým kaňonem. Tato cesta byla více adrenalinová díky peřejím a kouzelnější díky krásnému okolí řeky. Stihli jsme si také zaskákat ze skály do vody, kde někteří překonali svůj strach z výšek. Po sbalení svých svých pěti švestek jsme vyrazili do campu, kde jsme jen rychle pobalili stany a náš výlet se tak uchýlil ke konci. Cesta do Prahy, doprovázena kytarami a zpěvem, proběhla hladce a my tak mohli být doma ještě před půlnocí. Celý zájezd byl sice náročný, ale všichni jsme si ho velmi užili, i díky neobvykle krásnému počasí,a jsme rádi, že jsme mohli jet a strávit pár květnových dnů v přírodě.
Eliška Svobodová, 4.B
