Pro netrpělivé jedince: výlet to byl super, většina organizačních věcí se dříve nebo později vyřešila a vůbec, Kanada i New York fakt stojí za to vidět. Jděte do toho v maturitním ročníku taky!
A teď hezky od začátku. Do Toronta jsme se dostali z Prahy různými lety, v různou hodinu, ale nikoho jsme neztratili. Mírně zničení jsme ocenili pár hodin odpočinku ve společenských prostorách hotelu, zatímco profesor Babiera vyjednával na recepci naše pokoje. Pak již nic nebránilo soubojům o nejlepší postele, případně spánku.
Ráno jsme se důkladně posilnili místní snídaní (slanina i vafle! Už jen kvůli tomu bych tam jel znova) a v poledne jsme vyřešili první problémy s městskou hromadnou dopravou (strašně komplikovaná věc) a vyrazili na komentovanou prohlídku Torontské univerzity. Provázeli nás usměvaví studenti, prozkoumali jsme knihovnu, jídelnu i kapli. Poznatek dne: všude tam mají veverky.
Pátek byl o poznání hektičtější. Vstávalo se brzo, abychom stihli loď na Toronto Island Park. To je prosimvás moc pěkné místo. Akorát byla trochu kosa, takže jsme racky, pláže, park či populaci přítulných hus neocenili naplno. Ani to ale nebránilo některým se vykoupat! Plán nám trochu zhatila loď nazpět do města, která odjela minutu před naším srazem. Ale v pohodě, další jela po půl hodině a aspoň jsme se v klidu naobědvali ještě na ostrově. Následoval výhled z CN Tower. Krásný zážitek. Člověk má ze země trochu problémy uvědomit si tu výšku, ale seshora to bylo fantastický. Neméně malebné bylo Ripleyho akvárium. Viděli jsme žraloky, viděli jsme medúzy, a kdo chtěl, mohl si pohladit ostrorepa. Poté, co jsme úspěšně (jak jsme si naivně mysleli) nalezli místo srazu před Hockey Hall of Fame, jsme čelili narůstajícímu znepokojení, zatímco jsme hodinu čekali na Babieru (který čekal uvnitř). Vynořil se až těsně před zavíračkou, zcela pochopitelně velmi rozčilen. Po krátké debatě bylo rozhodnuto, že se nadále budeme přesouvat jako skupina. Jágra jsme sice neviděli, ale aspoň zůstalo v banku víc peněz na závěrečnou večeři! Poslední na programu dne byl baseballový zápas. Ten byl fakt náročný. Část studentů to vzdala po hodině, zbytek vytrval téměř až do konce. Prodloužení jsme nedali. Rád bych připomenul, že Blue Jays nakonec totálně rozsekali (koho, co) Yankees, ač si to někteří z nás po zbytek výletu odmítali přiznat.
Pokračujme sobotou. Čas na horské dráhy v Canada Wonderland, jupí! Radost nám trochu zkazila dvouhodinová zastávka kdesi na autobusovém nádraží, kde jsme řešili nedostatek peněz na naší kanadské lítačce. Shrnutí: Kanadská MHD je komplikovaná, závěrečná večeře nebude. Nicméně horské dráhy byly totálně super! Zároveň bych rád ujasnil, že mužné ječení k pořádné jízdě prostě patří.
A už se přesouváme k Niagáře! Cesta zabrala skoro celou neděli, ale výhled na tu neskutečnou masu vody prostě stojí za to. Niagara Falls je město zasvěcené zábavě a turismu. V noci všechno bliká, svítí, křičí - je to jeden obrovský zábavní park. A mají tam naprosto srozumitelnou dopravu.
Je pondělí, ale my do školy nejdeme. Jdeme si užívat vodopády. Myslím, že tohle nemůžu moc rozvádět, to prostě musíte zažít sami. Ve stejném duchu se neslo i úterý. Ve Wendy's mají fantastické bezedné kelímky.
Docela drsná ale byla středa. Den pro nás započal už v 0:30, kdy jsme (celí rozjásaní z vodopádů) vyrazili pěšky přes most směr USA. Prošli jsme hraniční kontrolou. Pak jsme po hodině dorazili na nádraží, odkud nám měl jet vlak do New Yorku. Naskytla se první příležitost ke spánku za noc - vlak měl odjíždět až ve čtyři ráno. Bohužel bylo nádraží zavřené, takže jsme klepali kosu venku. Ale každá minuta v limbu cenná. Tím spíš, když se někdy v půl třetí objevil jako deus ex machina milý zaměstnanec a pustil nás dovnitř do vytopené haly. Ve stanovený čas jsme se nalodili do vlaku a konečně usnuli naplno. V poledne jsme dostali plnou dávku NYC. Během cesty na zastávku metra jsme v davech a hluku ztratili polovinu skupiny. Nicméně jsme je zase našli, ubytovali se, prohlédli si Chinatown, Little Italy (i s festivalem!) a noční Times Square (a část z nás se mrkla i na hokejový zápas).
Čtvrtek začal zase brzo. Ne tolik, jako druhý den, ale část z nás (hehe), zaspala snídani i sraz. Stihli jsme loď na Liberty Island. Mimochodem, všude i v Kanadě, ale hlavně v USA, jsou před turistickými atrakcemi prohlídky detektorem kovů. A ty lidi mají nějaké podivné problémy s BT repráčky. Jo, na Liberty Islandu jsme se vyfotili se sochou Svobody. A pak jsme vyrazili na Wall Street (býčí koule!) A do muzea 9/11 (silný zážitek, moc). A večer bylo divadelní představení na Broadway. Nevím, jak Aladinovci, ale já si Wicked moc užil. Teď je to i v Česku, ale web toho představení vypadá těžce pofidérně, no nevím.
Pátek se celý nesl v duchu typických míst NYC. Rockefeller Center, New York Public Library, Madison Square Garden, Trump Tower ("most evil building you can find"), Central Park, Brooklyn Bridge. Poznatek dne: veverky jsou mrchy, koušou. Večer (po úžasném zážitku v Empire State Building) se čtyři dívky přesunuly do hotelu, zatímco my ostatní jsme vyrazili na volitelnou exkurzi do Washingtonu DC. To pro nás znamenalo zanechat kufry v úschovně zavazadel (a plamennou diskuzi o pochybném vzhledu oné úschovny), nasednout na autobus a vyrazit. (A zkusit spát.)
Washington pro nás začal v 5 ráno, kdy jsme silně dezorientovaní vystoupili, nasnídali se a vyrazili na cestu po památnících. Viděli jsme Kapitol, všechny památníky a Bílý dům (ten jenom z dálky). Kolem 10. hodiny už jsme byli docela probraní. Čekalo nás (kvůli nečekanému nedostatku času) těžké rozhodnutí - chceme si prohlédnout Kapitol zevnitř, nebo navštívit některé zdejší muzeum? Já byl ve skupině, která zamířila do muzea NASA. Bylo tam spousta super letadel a raket a skafandrů a podobně. Prostě boží. Skupina, která se vydala na prohlídku Kapitolu, takové štěstí neměla. Z důvodu chyby v plánování vypršela rezervace lístků ve chvíli, kdy se výprava dostala k budově. Takže Kapitol nebyl. No nic, hlavně že jsme stihli vlak zpátky do NYC. Tam jsme získali nazpátek kufry (se kterými se někteří už v duchu loučili) a utíkali na letiště. Tam nás stihla poslední nehoda výletu - jistá dívka ze závažných důvodů musela zůstat ještě den (bohudík jí aerolinka nakonec přesunula letenky, a tak nebyla nucena platit dvoje). S ní do letadla nenastoupil ještě profesor Babiera. Bylo to ohromně dramatický. Naštěstí nebyli nuceni přespávat někde na lavičce - Babiera duchapřítomně ihned zamířil do Hiltonu. To už je ale trochu jiný příběh (a ne můj).
Nakonec se do Prahy dostali všichni. Plni zážitků jsme šli spát, někteří do školy, jiní domů. Obecně vzato bezva výlet.
Ještě bych nakonec kromě Jose Babiery rád poděkoval profesorce Luhanové a Cymbalak Jankovské, které to celé prožily (a přežily) s námi. Byly jste skvělé, bez vás by to nešlo, díky!
