V Anglii jsem nikdy nebyl, její krajinu, vesnice a města znám z televizních seriálů, ale nenapadlo mě čekat od Anglie, či spíše Británie, a života v ní nic příliš neobvyklého. Již dříve, ještě na základní škole, jsme v rámci výuky francouzštiny navštívili dvakrát francouzské Provence. A přestože tamní zvyky nebo městečka mají své osobité kouzlo, nezanechaly ve mně žádný hlubší dojem. Se vším jsem takříkajíc počítal a slavná Riviéra pro mě byla možná mírným zklamáním. V případě Anglie však byla situace zcela opačná.
Prvním zážitkem byla již samotná cesta. Ne, nemyslím tím devítihodinové harcování se autobusem po německých dálnicích, ale jízdu Eurotunelem z francouzského Calais do anglického Folkestonu. ,,Nalodění“ autobusu do obřích propojených vagonů a jízda vlakem pod kanálem La Manche se řadí mezi zkušenosti, které nepotkají zrovna každého. Výsostná britská území nás přivítala časně ráno a po opuštění tunelu, spojky mezi dvěma nesmiřitelnými sokyněmi, následovala typická jízda vlevo a první poznávací zastávka u Stonehenge. Během pobytu v Anglii jsme pak objevovali další, více či méně známé rozdíly mezi zbytkem Evropy a Velkou Británií. Označil bych možná za šok, když jsem po příjezdu zjistil, s jakou slušností a úctou obyvatelé Spojeného království jednají a přesto si zachovávají svou důstojnost a umění prosadit se. Skoro mi připadalo, že pokud bych do někoho na ulici vrazil, ještě by se omlouval, že mi stál v cestě. Větší odlišnost od ostatních zemí málokde v Evropě najdete, což na jednu stranu vzbuzovalo pocit, že by byl trochu problém naučit se zde žít. Na stranu druhou se mi však určitý odstup od ostatních evropských států a větší důraz na tradice a řád líbil. Myslím, že by mnohým jiným státům, včetně Česka, vůbec neuškodil.
Zeptáte-li se na mé obavy před odjezdem, pak odpovím: pobyt v rodinách a britská kuchyně, o které kolují mnohé nelichotivé zvěsti. Představa tradiční britské snídaně, tedy kalorické bomby a zátěže pro žaludek hned po ránu, a k tomu nutnost dorozumět se jazykem, jenž se neřadí mezi mé silné stránky... Inu, spoléhal jsem v tomto případě na své spolubydlící. Komunikovat a vycházet s naší hostitelskou rodinou, resp. naší hostitelkou, nakonec nepředstavovalo velký problém a britské kuchařské umění se také neukázalo být vyloženě tragické. Přesto bych dal spíše přednost jiným, protože pizza a hranolky nebo kuře s vařenou zeleninou, pakliže jde opravdu o ukázku typického stravování, není mým šálkem kávy. Nebo vlastně čaje?
Při našich cestách po jihozápadní Anglii byla nejzajímavější krajina, naprosto odlišná od té naší, a města, nabízející rozmanité služby od butiků po kavárny a restaurace. Především nesmí chybět Subway na každých 300 metrech a Fish & Chips. Bylo příjemné osobně navštívit a poznat některé z přístavů a historických měst a život v nich - Exeter s jeho impozantní katedrálou, Plymouth se sochou slavného piráta a mořeplavce Francise Drakea nebo naše bydliště, letovisko Torquay. Vydali jsme se též po stopách krále Artuše - při návštěvě zříceniny hradu Tintagel, jeho údajného rodiště - na St. Michael´s Mount - hrad a klášter na velkém útesu, z něhož se za přílivu stává ostrov - nebo do národního parku Dartmoor a kraje psa baskervillského.
Krajina v Anglii bylo něco, co mě doslova uchvátilo. I přes prakticky úplnou absenci lesů mi připadalo, že to snad ani není skutečné. Louky rozdělené pásy keřů, zelené kopce, větrné mořské pobřeží se skalisky rozrážejícími mohutné mořské vlny a další pohledy, jež se zde jen těžko popisují.
.jpg)
Samostatná část v mém pojednání patří Londýnu, pomyslné tečce za naším zájezdem. Toto město, největší v Evropě po Moskvě a Istanbulu, má svou výraznou moderní i historickou tvář a poskytuje rozmanité kulturní vyžití. Proto je velká škoda, že bylo na jeho návštěvu vyhrazeno pouhopouhých 10 hodin. Ačkoli tento čas zdaleka nedostačuje, můžeme tuto návštěvu britské metropole brát jako jakousi ochutnávku.
Neokouzlil mě ani tak Buckinghamský palác, budova Parlamentu nebo Tower Bridge, přestože k Londýnu neodmyslitelně patří, ale spíše život v ulicích města. Restaurace, kavárny, obchody, divadla, kina, pouliční umělci i známé neonové reklamy na Piccadilly Circus, to vše tvoří třetí největší evropské město. Dle mého názoru může tomuto městu na starém kontinentu konkurovat jen Paříž - a samozřejmě Praha. Už teď vím, že se musím do Londýna brzy vrátit.
2.A
2.B