Již první - čtvrteční den, který začal velmi brzkým vstáváním na šestihodinovou jízdu vlakem, nebyl nikterak klidný. Pod velením RNDr. Martina Vlacha, PhD. a Mgr. Petra Svobody jsme objevovali krásy berlínského metra. Celé odpoledne se totiž neslo v duchu poznávání těch nejdůležitějších míst onoho města – naše zraky kupříkladu uzřely proslulý židovský památník nedaleko Branderburské brány, složený z mohutných kamenných kvádrů; velice známou pomalovanou Berlínskou zeď a na závěr Pergamon muzeum s jedinečnou sbírkou starověkých exponátů, během které někteří z nás absolvovali rychlokurz dějin umění.
Druhý den se nesl v duchu vzpomínek na komunistický Berlín. Pan profesor Svoboda vždy důležitá historická místa doprovodil perfektním výkladem – mimo jiné je nám tedy již jasné, že výrok prezidenta Kennedyho - alias „Ich bin ein Berliner“ - ve skutečnosti znamená hrdost na to být koblihou. Komu bylo muzeum spojenců, památník leteckého mostu či Stasi Muzeum málo, završil putování na Olympijském stadionu vybudovaném za Hitlerovy vlády, kde si ještě s chutí poskočil.
Poslední dva dny přinesly mnoho radosti – předně jsme navštívili technické muzeum, ve kterém jsme si, ač elitní studenti, naplno užívali interaktivních výstav a dokonale pronikli do tajů fyziky. Dále jsme byli potěšeni krásným počasím, které nás všechny nabilo novou energií a o to více jsme si užili například výhled z mrakodrapu na Potzdamerplatz. Zážitkem byl nejen Berlín jako na dlani, ale také cesta výtahem, v němž člověk zažívá pocit beztíže.
Radost však brzy přešla ve smutek ve chvíli, kdy jsme nastupovali na nejkrásnějším nádraží v Evropě do vlaku. A protože nám během pobytu bylo krásně, mnozí z nás uronili nejednu slzu. Doporučujeme vám tedy nebát se a jet příští rok na výlet snů – zájemcům s radostí poskytneme více informací.
