V pátek 18.června v půl druhé odpoledne jsme se všichni sešli před budovou našeho gymnázia. Po příjezdu autobusu jsme si naložili svá zavazadla, rozloučili se se svými drahými rodiči a vyrazili směr jižní Itálie. Nálada všech byla výborná, plná očekávání, co následujících několik dní přinese. Není se tedy čemu divit, když jsme se brzy ocitli na hranicích s Rakouskem. Po krátké přestávce jsme pokračovali dále a se stejným cílem – Římem, jako měl kdysi Hannibal, když překračoval Alpy, jsme projeli pod velehorskými vrcholky. To už ale nastala noc a do Říma, hlavního města italské republiky a do možná nejvýznamnějšího města světových dějin, jsme dorazili již ráno kolem desáté.
V slunci zalitém Římě jsme nejdříve vyrazili k sídlu papeže, do nejmenšího nezávislého státu – Vatikánu. Prohlédli jsme si baziliku sv. Petra, kde je pohřbena spousta papežů i panovníků, a svatopeterské náměstí. Dále jsme vyšli k Andělskému hradu, překročili jsme řeku Tiberu a uličkami se pustili do centra města. Ten den byl dost nabitý a viděli jsme toho více než dost, proto zmíním jen to nejdůležitější – Pantheon, do 15.století největší stavba se zaklenutou kupolí na světě, Vittoriano u paty Kapitolu, Forum Romanum, centrum všeho dění v antickém Římě, nádherná fontána di Trevi a také slavné Koloseum. Tam jsme také dostali rozchod, který každý využil dle svého. Nakonec jsme se sešli opět na náměstí Sv. Petra a ve večerních hodinách jsme se, plni zážitků a dojmů, vypravili do cíle naší dlouhé cesty, hotelu v městečku Paestum. Příjezd se odehrál až někdy kolem půlnoci, kdy jsme se ubytovali v docela pěkných a velkých pokojích a šli spát.
V neděli ráno nás přivítalo pro Itálii netypické počasí – zataženo s občasnými přeháňkami. Přesto jsme se vydali na prohlídku zbytků tří významných chrámů v dórském stylu v Paestu a přilehlého muzea. Výklad si tentokrát vzal na starost italský průvodce překládaný naším panem profesorem. Ke konci prohlídky jsme zmokli a radši se rychle přesunuli do muzea. Zpátky se každý vydal sám, někdo toho využil k nákupu. Večer, navzdory počasí, někteří poprvé okusili Středozemní moře, které bylo však překvapivě teplé.
Druhý den, také kvůli dešti, jsme zůstali v hotelu a do nedalekého městečka Agropole jsme se vydali až odpoledne. Zde jsme si prohlídli hrad a centrum města. Ani večer se počasí neumoudřilo, navíc foukal silný vítr.
V úterý jsme navštívili Pompeje, které roku 79 n.l. zasypal výbuch sopky Vesuv. Poprvé se nám ukázalo sluníčko, a přestože se odpoledne zatáhlo, celý den nepršelo. Zachované zbytky města byly velmi zajímavé, některým se ale spíše líbily odlitky lidských těl. Po dlouhém dni stráveném procházením nezničenými ulicemi Pompejí jsme se vrátili zpět do hotelu.
I ve středu jsme se vrátili do oblasti kolem Vesuvu – tentokrát přímo na Vesuv a do Neapole. Výstup na Vesuv nebyl náročný, zvlášť když jsme skoro většinu stoupání seděli v autobuse. Výhled z Vesuvu na Neapol a okolí byl úžasný, přesto některé z nás známá sopka zklamala – na dně kráteru nebylo kromě trochy unikající síry skoro vůbec nic, což očekávání lávy opravdu nenaplnilo. Největší „šok“ nás ale čekal dole pod Vesuvem. Přísloví „Vidět Neapol a zemřít“ je opravdu výstižné. Plné ulice nic nedělajících lidí, dopravní zácpy, spousta odpadků a prachu, všude chaos – taková je Neapol. Není divu, že kromě muzea a přilehlého okolí jsme raději nikam nešli. Cestou domů jsme se zastavili v menších Pompejích – Herculaneu.
Čtvrtek – očekávaný den volna. S výjimkou ranního mini výletu do výrobny mozzarelly, jsme jej prožili koupáním, opalováním se, tedy zaslouženým odpočinkem.
Na pátek byl naplánován výlet na Capri. Ale naneštěstí si naši milí zaměstnanci trajektů řekli, že si trošku zastávkují. Celým den jsme tedy opět strávili na pláži a jedinou akcí tohoto slunečného dne byl volejbalový turnaj. Večer nás čekalo balení.
Sobotním ránem jsme se rozloučili s hotelem a vydali na Capri. Z městečka Sorrento jsme na ostrov přepluli, tento den již nestávkujícím, trajektem. Od přístavu jsme se vydali k Tiberiově vile. Část cesty, převážně do kopce nás svezla místní lanovka, část jsme šli pěšky. Po prohlídce jsme se vydali opět zpátky dolů přes městečko Capri. Při cestě zpátky jsme kochali krásným výhledem na ostrov. Kolem páté hodiny odpolední jsme se setkali znovu v přístavu a vrátili do Sorrenta, kde jsme taky strávili večer. Před půlnocí jsme opět nasedli do autobusu a vydali se do Florencie.
Do Florencie, hlavního města Toskánska, jsme dorazili ráno. Autobus nás vysadil nad městem, kde nás, ospalé a znavené, uvítal krásný pohled na město, který nás v ranním oparu a vycházejícím slunci okouzlil. Vydrželi bychom tam klidně celý den, ale nebyl čas a my se vydalo dolů, prošli proslulým mostem Ponte Vecchio přes řeku Arno a ulicemi města procházeli směrem k Dómu Santa Maria del Fiore, jehož renesanční kupole je dominantou panoramatu města. Bohužel byla kopule v době naší návštěvy uzavřená, takže jsme si jí mohli prohlédnout pouze ze zdola. Dále jsme se podívali na Baptisterium San Giovanni se slavnými bronzovými dveřmi. Odtud jsme procházeli dále městem. Nebudu popisovat vše, co jsme ten den viděli, protože toho bylo spoustu a spoustu. Po prohlídce města a nakoupení suvenýrů pro naše blízké jsme se sešli na druhé straně Florencie. Tam na nás čekal náš autobus připravený vyrazit zpátky do Prahy. Cesta se nám zdála ještě delší než cesta tam, zvlášť proto, že se každý těšil až se po dvou nocích, strávených na sedadlech autobusu, konečně vyspí v normální posteli.
Co tedy závěrem? Myslím, že můžu mluvit nejen za svou třídu, ale i za ostatní účastníky, že se tento zájezd neuvěřitelně povedl a předčil naše očekávání. Každý z nás si z Itálie přivezl nejen nějaký ten suvenýr, ale hlavně skvělé zážitky a nové kamarády z ostatních tříd. Na tento výlet se, alespoň v naší třídě, vzpomíná dodnes. Zkrátka v nás nechal úžasné vzpomínky. A za to bych chtěl, jménem všech, poděkovat našemu panu profesorovi a paním profesorkám a také všem, kteří jeli s námi. Už teď se těšíme až se vydáme na další zájezd, který snad bude tak skvělý jako tento…
