Po zkušenostech s loňským výletem do Paříže jsme letos byli natěšeni snad ještě více, než před rokem. Vloni se nám zdálo, že zájezd se vydařil nejlépe, jak to bylo možné. To jsme ale netušili, že letos to bude ještě lepší... Díky vydařenému počasí, které nám oproti minulému zájezdu skutečně přálo, bedlivé péči hlavního organizátora zájezdu p. prof. Erlebacha a báječnému kolektivu jsme si opět užili mnohé z pozoruhodného bohatství Paříže. 
Letos jsme pobyt v Paříži zaměřili především na galerie výtvarného umění - kromě proslulého Louvre jsme navštívili také Museé d´Orsay a Centre Pompidou. Chodili jsme skutečně od jednoho velkého umělce k druhému, až snad i přítomný profesor výtvarné výchovy měl umění plné zuby. Vlastně spíš nohy, protože nám množství jedinečných uměleckých děl, která jsme v krátkém čase chtěli shlédnout, nedovolovalo se na chvíli zastavit a dát odpočinout unaveným nohám. Nutno ovšem podotknout, že když stojíte před dílem velkého Pabla Picassa, Salvadora Dalího nebo když na vás dýchnou barvy impresionismu v podání Claude Moneta, Éduarda Maneta nebo Pierre-Auguste Renoira, jednoduše se vám podlamují kolena.
Kromě galerií jsme samozřejmě navštívili mnoho dalších zajímavostí Paříže a jejího okolí, z nichž některé jsme viděli už loňský rok - například Notre Dame, Invalidovnu, zámek ve Fontainebleau nebo zahrady ve Versailles. Trochu zklamání přineslo pouze nečekané uzavření Eiffelovy věže, kterou jsme ale navštívili už minulý rok, a tak jsme si alespoň příjemně odpočinuli na trávě na slunci poblíž jednoho z pilířů věže.
Jedním z posledních míst, která jsme letos navštívili, byla pařížská univerzita Sorbonne, která sice není veřejnosti přístupná, ale alespoň jsme si mohli prohlédnout její okolí a vstupní portál. (Přítomní maturanti pouze zamáčkli slzu.) Pak jsme se podél nábřeží, na kterém měli vystaveny své stánky proslulí bukinisté, vydali k Notre Dame, odkud jsme vyrazili na cestu domů. Krátce jsme se zastavili ještě ve čtvrti Montmartre a prohlédli jsme si baziliku Sacre Coeur. Když jsme se vraceli z jediného pařížského kopce k našemu autobusu, lehce poprchávalo, ale na skutečný déšť jsme se dívali už jenom z autobusu.
Autorky článku by stejně jako minulý rok rády poděkovaly panu profesorovi a všem přítomným studentům a hostům za vytvoření skvělé nálady během celého zájezdu. Vyzdvihnout se sluší i paní průvodkyni a oba řidiče, kteří nás dohromady provedli a provezli Paříží.
Všichni jsme již zvědaví, co podnikneme zase za rok...