Příjezd se konal v neděli brzy ráno, a proto jsme zanechali zavazadla na hotelu a hned vyrazili do centra. Začali jsme v moderní čtvrti La Défense, kde nebylo po ránu ani člověka (tedy pokud nepočítáme toho pána, který spal na schodech ke Grande Arche). Po rozchodu a povinném hromadném focením jsme vyrazili dále.
Ještě v prvním dni jsme stihli navštívit Invalidovnu, která obsahuje jednak obrovské vojenské muzeum a také monumentální hrobku císaře Napoleona. V dalším průběhu týdne už se před námi střídala místa jako Louvre, Eiffelova věž, Notre Dame nebo třeba Vítězný oblouk.
Eiffelovu věž jsme stihli navštívit ještě v onen první den, ale právě tady si s námi počasí nepříjemně zažertovalo a čekání ve frontě nám zkrátil/prodloužil (nehodící se škrtněte) poněkud nepříjemný déšť, který sice po chvíli ustoupil, ale i přesto jsme všichni stihli úplně promoknout. Díky počasí nebyl nijak úžasný ani výhled, ale to nejdůležitější vidět bylo a náladu nám to rozhodně nezkazilo.
V druhém dni jsme navštívili muzeum Louvre, které je sice nádherné, ale dojem trošku kazily nekonečné davy lidí. V Louvru je k nalezení obrovské množství uměleckých exponátů od starověku až po 19. století a na projití všech expozic je potřeba mnohem více času, než kolik jsme dostali k dispozici. I přesto každý viděl to, co chtěl, a nikdo nebyl zklamán. Pokud má někdo zájem o modernější umění, pak je k dispozici Musée d'Orsay, jehož budova je bývalou nádražní halou. Je plné nejslavnějších impresionistických obrazů. Jenže zrovna probíhala stávka státních zaměstnanců (což ostatně není ve Francii nic zvláštního), a proto jsme do muzea (stajně jako do Saint Chapel) nešli. Posledním podobným muzeem je Centre Georges Pompidou, které sdružuje moderní umění. Celá budova vypadá jako nějaká nedokončená stavba.
Další samozřejmostí byla návštěva katedrály Notre Dame, do které je zasazen slavný román Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži. Atmosféra této nádherné církevní stavby je nesporně úžasná, ale opět jsme se setkali se stejným problémem jako v Louvru. Nekonečné davy turistů proudící katedrálou působily opravdu příšerně. Nelze zapomenout ani na večerní výlet na Montmartre. Úžasná atmosféra malých kavárniček a hospůdek byla vskutku působivá a zároveň jsme mohli zahlédnout opravdový pařížský noční život. Jen ti pouliční malíři už vesměs vymizeli.
I přes všechny památky, které jsme navštívili, šlo stále prioritně o fyzikální zájezd. V muzeu Découvert jsme shlédli přednášku o elektrostatice a někteří si ji mohli vyzkoušet na vlastní kůži. Především tzv. Faradayovu klec, do které byla jedna naše studentka zavřená, ale i další experimenty. Spoustu exponátů si bylo možno vyzkoušet a takzvaně osahat, což bylo daleko zábavnější, než nějaký výklad. Všichni si odtud nějaký ten zážitek a poznatek odnesli. Druhým v pořadí bylo muzeum La Vilette, které fungovalo na podobném principu jako Découverte.
Za zmínku určitě stojí i překrásně upravené zahrady a parky, kterých je v Paříži nepočítaně, a které byly i přes panující chladné počasí výborně upravené, čímž působily velice optimisticky a vesele. Co na Paříži nepochybně nadchne, je její atmosféra. Nikdo nikam nespěchá, každý má dost času a nepanuje tu žádný stres. Rozhodně je na místě do Paříže ještě zajet, protože za pouhý týden se nedá zvládnout vše, ale i přesto člověk dokáže alespoň nějak vstřebat onu úžasnou atmosféru.
Na závěr je na místě poděkovat všem zúčastněným profesorům za výbornou organizaci, ale také zúčastněným studentům, kterým se podařilo nezpůsobit žádný výrazný problém. Celý týden byl skvělý a lze jenom doufat, že se takovéto akce budou opakovat.
