Když nám na konci loňského školního roku bylo nabídnuto paní profesorkou Bártovou jet letos na 10 dní do Řecka, někteří z naší třídy ani neváhali a ihned se přihlásili, že pojedou. Mezi nimi jsem byla i já a musím říct, že lépe jsem se rozhodnout nemohla.
Je pátek 30. května a někteří z nás se tahají s kufry a taškami do školy už na sedmou ranní, protože je potřeba dopsat nějaký ten test před odjezdem. Jsme natěšení a nedočkaví, ale škola ubíhá pomalu. Konečně zvonek v půl druhé oznamuje alespoň pro moji třídu konec výuky, takže už jen jdeme na oběd, skočíme na poslední a nezbytný nákup do nedaleké Žabky a pak už jen vyčkáváme na sraz a odjezd. Přesně ve čtyři již všichni sedí v autobuse a paní profesorka Čolasová nás jakožto vedoucí tohoto zájezdu vítá a vypráví nám první potřebné informace.
Během pár minut vyjíždíme a naše zadní část autobusu je plná hlasů, že je to jedno, že trajekt nám stejně ujel a že bude hnusně, obzvláště poté, co stojíme hodinu u Benešova. Jak se blíží noční hodiny, autobus pomalu usíná a všichni se budíme jen tehdy, když zrovna stavíme na záchod nebo na povinnou pauzu. V sobotu v půl čtvrté ráno dojíždíme do Terstu, kde již stojí náš trajekt, z něhož vyjíždějí ještě zbytky aut, autobusů a kamionů. Poté se všichni sbalíme a ověšeni všemi taškami, které na cestu potřebujeme, se vydáváme na trajekt od autobusu pěšky a přebíráme si své palubní lístky. Někteří jdou hned spát, pár jedinců si počkalo na odplutí v šest ráno, nasnídalo se a šlo spát taky. Neuvěřitelně pohodlné kajuty! Kolem druhé hodiny stavíme v Italské Anconě, kde strávíme dvě hodiny focením úžasného výhledu a opalováním se. Poté vyjíždíme a vystupujeme až v neděli v půl deváté ráno v Igoumenitse. Jsme konečně na půdě Řecka.
Cestou na penzion, kam dojíždíme až k večeru, se ještě stavujeme v Dodoně, kde navštěvujeme první z námi navštívených amfiteátrů a dozvídáme se první informace o historii Řecka. Pokračujeme do klášterů v Meteoře postavených na skalách a nakonec ještě památník po bitvě u Thermopyl, který se nachází nedaleko od našeho budoucího ubytování. Větší část zájezdu se ubytovává sice blíž k moři, ale také na té více hlídané budově, my jakožto „ti dospělí“ jsme na horním a méně hlídaném. Což využíváme pouze k tomu, že tam není noční řev „těch malých“. Jdeme spát celkem brzo, přece jen konečně normální postel. Druhý den navštěvujeme Delfy, náš první Tholos, jakýsi klášter a na vlastní oči vidíme výrobu ikon. Je trochu pod mrakem, přesto vedro. Cestou zpátky stavíme u supermarketu, děláme obrovské zásoby jídla a pití a pokračujeme zpět k penzionu. Po večeři sedíme všichni z horního penzionu ve venkovním sezení a povídáme si dlouho do noci o všem a o všech. Další den je silně pod mrakem, ale my vyjíždíme na lodi na ostrov Lichadonisia, abychom se celý den váleli na pláži. Ano, někteří jedinci se opravdu koupali - občas i společně s medúzou - což my zmrzlí, kteří všem kradli jejich oblečení, asi nikdy nepochopíme. Nicméně ochutnali jsme jejich souvlaki (grilované maso na špejli) a někteří i čerstvě nalovené a taktéž ugrilované rybičky, jejichž očíčka se na mě bohužel z cizích talířů párkrát koukla a já si odsedla. Kvůli zimě odjíždíme dříve a než odjedeme, je opět možnost si na pevnině nakoupit a prohlédnout jejich městečko, což tedy já nevyužívám a raději si hodinku a půl pospím v autobuse (v čemž po vystoupení z autobusu pokračuji až do dalšího dne do rána, kdy mě budí, že jedeme do Athén). Po včerejší zkušenosti a pohledu na oblohu se oblíkám pořádně, což později zjišťuji jako zbytečné a neuvážené. Přes poledne nás chce sluníčko usmažit, naštěstí se přeci později trošku zatáhne a dá se to lépe přežít. Konečně ochutnáváme k obědu místní jídlo a nemůžu si ho vynachválit. Athény opouštíme až po osmé večerní, usínáme v autobuse, ale jsme spokojení a díky menšímu vyspání se za jízdy si opět sedáme k venkovnímu stolu. Další den je odpočinkový, pouze jedno muzeum, „obchoďák“ a odpolední válení se u moře, koupání, válení, další koupání a ještě větší válení. Jelikož nás čeká brzký odjezd druhý den ráno, tak ještě večer balíme. Čeká nás asi dvouhodinová jízda, kterou všichni využívají k dospání předešlé noci. Navštěvujeme Korinth, Epidaurus, Mykény a hrobku Atreovců. Pak následuje už jen další supermarket a naloďujeme se na trajekt zpátky do Itálie.
Když o půlnoci odplouváme, snad všichni už spí. Budíme se dle našich osobních potřeb, někteří v osm, někteří ve tři odpoledne, obojí proto, že byl hlad. Užíváme si posledního subtropického sluníčka, opalujeme se, sedíme na palubě a prostě si vyprávíme, jak bychom tam zůstali ještě o pár dní víc. Večer trávíme společnou motlitbou na heliportu a poté se opět rozpadáme na skupinky a slavíme hluboko do rána, vždyť nás zítra čeká dlouhá cesta autobusem a všechno dospíme. Doplouváme k Benátkám kolem půl deváté ráno už ani nevím jakého času, jestli středoevropského nebo řeckého, ono to asi ani není důležité. Nasedáme do autobusu s nejlepším řidičem, který nás ještě po cestě vysadí na povinnou pauzu v Gemoně, kde trávíme asi hodinu, ale poté už nás nic nezastaví a my se pomalu, ale jistě, blížíme ku svým domovům.
Jsme unavení, špinaví a zničení, ale šťastní, lepší výlet jsme nemohli zažít. Byl to skvělý kolektiv, měli jsme s sebou nejlepší profesorky a řídil ten nejpříjemnější řidič. A ubytování? Někdy je skromný penzion s příjemnou obsluhou víc než luxusní hotel.