Odkazy:
Velká čín. zeď:Anglická wikipediaVelká čínská zeď:video
Podívejte se také na:
Velká čínská zeď (Čchang-čcheng,Chángchéng; doslova „Dlouhá zeď“) je starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou. V dnešní podobě byla vybudována za dynastie Ming v době od konce 14. do začátku 17. století. Jejím účelem bylo chránit Čínu před mongolskými nájezdy. Podobná opevnění proti vpádům kočovných kmenů byla však budována již v dávnějších dobách. Zeď se táhne v ohromující délce cca 6000 km, východní počátek má v Šan-chaj-kuan (Shanhaiguan) při mořském zálivu Po-chaj (Bohai) v provincii Che-pej (Hebei) na hranicích vlastní Číny a Mandžuska, končí daleko na západě u Ťia-jü-kuan (Jiayuguan) v provincii Kan-su na pokraji pouště Gobi, v místech, kudy přes roztroušené oázy kdysi pokračovala západním směrem Hedvábná stezka. Nutno zdůraznit, že zeď v některých úsecích probíhá v několika liniích a vytváří odbočky (započteno do celkové délky), na jiných místech je naopak přerušena. V roce 2009 čínské úřady ohlásily že našli dosud neznámé zbytky čínské zdi. Dnes má tedy zeď celkem 8851 km.
První Velká zeď byla postavena za vlády Prvního císaře (Čchin Š'-chuang-ti), zakladatele epizodické dynastie Čchin (Qin). Na stavbu byly nasazeny statisíce lidí, především zajatců a trestanců. Nejednalo se o budování z ničeho, ale spíše o propojení již existujících úseků opevnění postavených za časů Období Válčících států v 5. - 3. století př. n. l. Probíhala daleko severněji, než dnešní zeď a dochovaly se z ní jen nepatrné zbytky. I následující dynastie budovaly ve větší či menší míře obranné zdi na severním pomezí. Dnešní podobu získala zeď za dynastie Ming, kdy byla přebudována do velkorysých rozměrů s použitím trvanlivých materiálů (kámen, pálené cihly). Zeď pochopitelně neměla za úkol odrazit masívní útok nepřátelského vojska, které by hradby dokázalo zlézt, ale znesnadnit polokočovným kmenům podnikání loupeživých nájezdů do nitra impéria.
Odedávna užívaným způsobem budování opevnění v Číně bylo dusání zeminy po tenkých vrstvách do připraveného bednění. Takto vytvořené velmi pevné jádro bylo pak obezděno. Stavební materiál je rozmanitý. Poblíž Pekingu byly při budování Velké zdi používány vápencové kameny, jinde žula a pálené cihly, v závislosti na místních zdrojích. Velká zeď zpravidla probíhá v obtížně prostupném terénu po hřebenech hor. Parametry stavby se různí - opevnění z mingské doby má u paty šířku kolem 7 až 8 metrů, v koruně kolem 5 metrů a dosahuje výšky 6 až 10 metrů. Uvnitř zdi se nacházejí spojovací chodby a skladovací prostory. Každých několik set metrů je zeď zesílena věžemi, které sloužily jako pozorovací a signální stanoviště, skladiště zbraní a v případě nutnosti i jako útočiště obránců. Celkový počet věží se odhaduje na 25 000. Ve větších odstupech pak byly budovány kasárny, zásobovací skladiště a velitelství. K předávání zpráv o pohybu nepřítele používaly strážní hlídky kouřové signály. Například v mingském období znamenal jeden kouřový signál počet 100 nepřátel, dva signály 500, tři signály přes 1000 nepřátelských bojovníků.
Dlouho se tradovalo populární, ale nikterak podložené tvrzení amerického cestovatele Richarda Halliburtona z roku 1938, že Velká zeď je jediným lidským výtvorem viditelným z Měsíce. Pokud jde o pohled pouhým okem, Velká zeď rozhodně není z takové vzdálenosti viditelná. Velká zeď je maximálně 10 m široká a Měsíc je vzdálen asi 380 000 km. Je to tedy poměr 10m : 380 000 000m. Po úpravách dostaneme výsledek, že je vidět stejně jako čára o tloušťce 1 mm ze vzdálenosti 38 km. V otázce pozorování z kosmické lodi na nízké oběžné dráze se názory různí. Není vyloučeno, že za příznivého osvětlení může pozorovatel s bystrým zrakem průběh zdi spatřit, ale kupříkladu první čínský kosmonaut Jang Li-wej (Yang Liwei) prohlásil, že Velkou zeď při pohledu z vesmíru nerozeznal. Tvrzení o její výjimečné viditelnosti lze rozhodně odkázat do říše legend.
