Odkazy:
Koloseum:Anglická wikipediaKoloseum-prohlídka:video
Podívejte se také na:
Koloseum nebo Římské koloseum, původně Flaviovský amfiteátr (latinsky: Amphitheatrum Flavium, italsky: Anfiteatro Flavio nebo Colosseo), je elipsovitý amfiteátr v centru města Říma v Itálii. Jde o největší amfiteátr, který byl kdy v římské říši postaven. Je to jedno z velkých děl římské architektury. Koloseum se nachází východně od Fora Romana. Jeho stavba začala mezi lety 70 a 72 n. l. za římského císaře Vespasiana a byla dokončena v roce 80 n. l. za Tita. Za vlády Domitiana (81–96) byly provedeny některé další úpravy. Jméno Amphitheatrum Flavium je odvozeno od Vespasianova a Titova rodového jména Flavius (tzv. gentilicia). Původně bylo schopno pojmout 50 000 sedících diváků a bylo užíváno ke gladiátorským zápasům a veřejným podívaným. Vedle gladiátorských her se zde pořádaly i naumachie (stylizované námořní bitvy), zápasy s divou zvěří, popravy, rekonstrukce známých bitev a dramata založená na klasické mytologii. V raném středověku přestala budova sloužit k zábavě. Později byla využívána k obývání, sněmování, jako pevnost, kamenolom a křesťanská svatyně. Ačkoliv periodicky se opakující zemětřesení a zloději kamenů učinili z Kolosea zříceninu, dnes je stavba skutečným symbolem císařského Říma. Je jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcií a stále má úzké vazby k římskokatolické církvi, protože na každý Velký pátek vede papež "Křížovou cestu" do amfiteátru. Koloseum je také znázorněno na italské verzi pěticentové mince.
Stavba Kolosea začala za vlády císaře Vespasiana v letech 70–72. Vybrané místo byla rovinatá plocha na dně nízkého údolí mezi kopci Caelius, Esquilinus a Palatinus, kterým vedl kanál. Od 2. století př. n. l. bylo toto území hustě obydleno. Bylo poškozeno velkým požárem Říma v roce 64 n. l., následkem čehož Nero zabral většinu území a zařadil ho do svého osobního majetku. Po straně Kolosea postavil grandiozní Domus Aurea, před kterým vytvořil umělé jezero obklopené pavilony a zahradami. Stávající akvadukt Aqua Claudia byl rozšířen, aby mohl zásobovat prostor vodou a vedle vchodu do Domu Aurea byla zasazena gigantická bronzová socha Nerona. Velká část Domu Aurea zanikla, socha však zůstala zachována. Jezero bylo vypuštěno a plocha použita jako místo pro nový Flaviovský amfiteátr. Uvnitř bývalých základů Domu Aurea vyrostly gladiátorské školy a ostatní podpůrné budovy. Podle rekonstruovaného nápisu nalezeného na tomto místě "nařídil císař Vespasianus, aby byl nový amfiteátr vztyčen z jeho podílu na válečné kořisti". Tím se myslí velká část pokladu získaného roku 70 Římany díky vítězství v židovské válce. Proto může být Koloseum považováno za velký triumfální památník, odrážející římskou tradici oslav velkých vítězství. Vespasianovo rozhodnutí postavit Koloseum na břehu Neronova jezera lze také chápat jako populistické gesto navrátit lidem místo, které Nero využíval pro své vlastní účely. Na rozdíl od mnoha jiných amfiteátrů, které se nacházely na kraji města, bylo Koloseum postaveno v centru – doslova i symbolicky v srdci Říma. V době Vespasianovy smrti v roce 79 bylo Koloseum dokončeno až po třetí patro. Poslední úroveň byla dokončena a budova inaugurována jeho synem Titem v roce 80. Cassius Dio počítal, že během inauguračních her amfiteátru bylo zabito více než 9000 divokých zvířat. Za Vespasiánova mladšího syna, nově dosazeného císaře Domitiana, byla budova dále přestavěna. Domitianus postavil hypogeum, sérii podzemních tunelů užívaných k ubytování zvířat a otroků. Také nechal na vrchol Kolosea umístit galerii, aby zvýšil kapacitu míst k sezení. V roce 217 bylo Koloseum zle poškozeno hlavním požárem (podle Dio Cassia způsobeného osvětlením), který zničil dřevěná horní patra vnitřku amfiteátru. Až do roku 240 nebylo Koloseum opraveno úplně a prošlo dalšími úpravami v roce 250 nebo 252 a opět v roce 320. Zápisy popisují restaurace různých částí Kolosea za Theodosia II. a Valentiniana III. (vládl 425-450), pravděpodobně aby se opravilo poškození způsobené hlavním zemětřesením z roku 443; více prací následovalo v letech 484 a 508. Až do 6. století byla aréna dále užívána pro podívané, poslední gladiátorské boje jsou zmiňovány kolem roku 435. Lov zvířat pokračoval nejméně do roku 523.
Během středověku prošlo Koloseum několika radikálními změnami týkajícími se jeho používání. Koncem 6. století byl do stavby amfiteátru postaven malý kostel, ačkoliv to nedávalo budovu jako celku žádný zvláštní náboženský význam. Aréna byla přeměněna na hřbitov. Četné klenbové prostory v arkádách pod sedadly byly přeměněny v ubytovny a dílny a ještě ze 12. století jsou o nich dochovány záznamy o tom, že byly pronajímány. Kolem roku 1200 převzala Koloseum rodina Frangipani a obehnala ho opevněním; očividně ho využívala jako zámek. Zemětřesení v roce 1349 způsobilo Koloseu vážné poškození a způsobilo, že vnější strana se zhroutila. Většina popadaných kamenů byla použita k stavbě paláců, kostelů, nemocnic a dalších budov po celém Římě. V polovině 14. století se do severní třetiny Kolosea přestěhoval náboženský řád a obýval ji až do počátku 19. století. Interiér amfiteátru byl v rozsáhlé míře vydlážděn kameny, který byl užit od někud jinud, nebo (v případě mramorové fasády) byl pálen na nehašené vápno. Bronzové výztuže, které držely kamennou stavbu pohromadě, byly vypáčeny nebo vyháknuty ze stěn a zanechaly četné důlky, které ještě dnes budovu hyzdí.
Interiér římského Kolosea. Thomas Cole, 1832. Všimněte si křížů okolo arény a hojné vegetace, obojí bylo odstraněno později v 19. století. Během 16. a 17. století shledali představitelé církve užití pro velkou zpustlou masu Kolosea. Papež Sixtus V. (1585 - 1590) plánoval předělat budovu na továrnu na vlnu, čímž by zajistil zaměstnání římským prostitutkám; tento návrh ale padl díky jeho předčasné smrti. V roce 1671 schválil kardinál Altieri využití Kolosea k býčím zápasům; veřejný poprask ale způsobil, že se této myšlenky rychle vzdal. V roce 1749 kvitoval papež Benedikt XIV. jako oficiální politiku církve názor, že Koloseum je svaté místo kde byli mučeni raní křesťané. Zakázal užívání Kolosea jako kamenolomu a zasvětil budovu Kristovým pašijím a umístil v ní kříže, které prohlásil za posvěcené krví Kristových mučedníků, jež zemřeli v Koloseu. Později iniciovali papežové různé stabilizační a restaurační projekty, byla odstraněna rozsáhlá vegetace přerůstající přes budovu a dále ji ohrožující. Fasáda byla v letech 1821 a 1827 zpevněna trojúhelníkovými cihlovými klíny a interiér byl opraven v letech 1832, 1846 a ve 30. letech 20. století. Vnitřní část arény byla částečně vyhloubena v letech 1810-1814 a v roce 1874 a za Mussoliniho ve 30. letech 20. století byla zcela odkryta. Mezi lety 1993 a 2000 byly očištěny části venkovní zdi (vlevo), aby se Koloseum opravilo od zplodin z automobilů Dnes je Koloseum jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí Říma, každý rok sem zavítají miliony turistů. Následky znečištění ovzduší a celkové zhoršení stavu v průběhu let vyzvaly k velkému restauračnímu programu, který byl uveden do akce mezi lety 1993 a 2000 v hodnotě 40 miliard italských lir (19,3 milionů dolarů/20,6 milionů dolarů v cenách roku 2000). V nedávné době se stalo Koloseum symbolem mezinárodní kampaně proti trestu smrti, který byl v Itálii zrušen v roce 1948. V roce 2000 se před Koloseem konalo několik demonstrací proti trestu smrti. Od té doby, jako gesto proti trestu smrti, změnili představitelé Říma barvu nočního osvětlení Říma od bílé na zlatou v době, kdy kdekoliv ve světě je osoba odsouzená tomuto trestu osvobozena, propuštěna nebo jí je trest zmírněn. Úplně nedávno bylo Koloseum zlatě nasvíceno, když byl zrušen trest smrti v americkém státě New Jersey v prosinci 2007. Kvůli poškozenému stavu interiéru je nepraktické pořádat v Koloseu velké události; do současného hlediště se vejde pouze několik set diváků. Nicméně mnohem větší koncerty se konaly před Koloseem a Koloseum bylo užíváno jako pozadí. Z umělců, kteří v minulých letech hrály u Kolosea, jmenujme Raye Charlese (květen 2002), Paula McCartneyho (květen 2003) a Eltona Johna (září 2005).
Koloseum bylo užíváno k pořádání gladiátorských show a celé řady dalších událostí. Show, nazývané munera, byly vždy pořádány spíše jednotlivci než státem. Měly silný náboženský prvek, ale byly rovněž demonstrací moci a rodinné prestiže a byly velmi populární mezi lidem. Dalším populárním druhem show byl lov zvířat, nebo venatio. Tato show využívala velké množství divokých šelem, většinou dovážených z Afriky a Středního Východu a zahrnovala tvory jakými byli nosorožci, hroši, sloni, žirafy, zubři, lvi, panteři, levharti, medvědi, kaspičtí tygři, aligátoři, krokodýli a pštrosi. Bitvy a lovy se často odehrávaly uprostřed spletitých sad pohyblivých stromů a budov. Takové události se příležitostně odehrávaly ve velkém měřítku; Traianus prý oslavoval jeho vítězství v Dácii v roce 107 podívanou čítající 11 000 zvířat a 10 000 gladiátorů během 123 dnů. Starověcí písaři zaznamenali, že během raných dní Kolosea byla budova využívána pro naumachiae (běžněji známé jako navalia proelia) čili simulované námořní bitvy. Při inauguračních hrách pořádaných Titem v roce 80 bylo Koloseum napuštěno vodou, aby mohly být ukázáni speciálně trénovaní plavající koně a býci. Existuje také záznam o rekonstrukci slavné námořní bitvy mezi Korkyreánskými (Corfiot) Řeky a Korinťany. To bylo předmětem diskuse mezi historiky; ačkoliv zásobení vodou by nebyl problém, je nejasné, jak mohla být aréna vodětěsná ani jak mohlo být v aréně dostatek místa pro pohyb válečných lodí. Předpokládalo se, že záznamy udávají špatnou lokalitu nebo že Koloseum původně mělo široký plavební kanál pod svoji centrální osou (který byl později nahrazen hypogeem). Sylvae neboli osvěžení přírodních scén se také konalo v aréně. Malíři, technici a architekti postavili podobiznu lesa s pravými stromy a keři pěstovanými na ploše arény. Zvířata byla představena, aby oživila scénu pro potěšení publika. Takových scén se mohlo užívat jednoduše k ukázalo přirozené prostředí pro lidskou populaci nebo se nadruhou stranu užívalo jako pozadí k lovům a dramatům popisujícím epizody z mytologie. Příležitostně byly rovněž využívány pro popravy, v kterých hrdina příběhu - představován odsouzenou osobou - byl zabit různými hroznými, ale mytologicky autentickými způsoby, například byl sežrán šelmami nebo upálen k smrti.
