Státní znak Slovenska

Státní znak Slovenské republiky (slovensky Štátny znak Slovenskej republiky) je podle zákona NR SR č. 63/1993 Z. z. o štátnych symboloch Slovenskej republiky a ich používaní jedním ze oficiálních státních symbolů Slovenské republiky.

Popis

Státní znak SR tvoří červený gotický štít, na němž je modré trojvrší. Z prostřední nejvyšší hory vyrůstá bílý (stříbrný) dvojramenný kříž. Ramena kříže jsou na koncích rozšířené a vyhloubené, vrchy jsou oblé.

Symbolika

• Dvojramenný kříž ve slovenských poměrech symbolizuje tři významné světce: sv. Benedikta, sv. Cyrila a sv. Metoděje. Jde o křesťanský symbol vzkříšení Ježíše Krista, který se používal od 9. století v Byzantské říši, odkud se také dostal do Uherska. Jako náboženský a politický symbol se rozšířil hlavně v 10. a 11. století.
• Trojvrší je podle legendy ze 17. století interpretace tří uherských pohoří: Tatra, Mátra a Fatra. Původní znak s dvojkřížem neměl podstavu žádnou. Až v pozdějších dobách se objevuje kříž stojící na pažitu nebo hlíně, nebo má ve spodní části tři či čtyři kořeny. V erbech pozdějších králů je trojvrší vyobrazeno v podobě trojité skály. Zhruba ve 14. století se ustálila dnešní podoba, původně zelená barva (která je stále na státním znaku Maďarska), byla roku 1848 změněna pro slovenský znak na modrou./li>
• Červený štít byl častým erbem vznikajícím na přelomu 12. a 13. století. Navíc král Béla III. Uherský z rodu Arpádovců zvolil kombinaci pro svůj znak právě bílo-červenou, neboť tyto dvě barvy jsou jako jediné zastoupeny na znaku dynastie Arpádovců. V žádném případě se tedy nejedná o symboliku "krvavé oblohy" značící "utrpení Slováků po dobu Maďarizace", jak uvádí někteří slovenští autoři. To není možné také proto, že Béla III. byl maďarským králem, který navíc vládnul v 12. století a proces Maďarizace se objevil až v 18. století.

Historie

Dvojramenný kříž poprvé přinesli věrozvěsti Cyril a Metoděj na Velkou Moravu z Byzantské říše. Odtud se kříž šířil jako křesťanský symbol, avšak do znaku se dostat nemohl, neboť v době Velkomoravské říše neexistovala heraldika. Tento kříž dostal také spolu s královskou korunou král Štěpán I. Uherský od samotného papeže Silvestra II., s jehož svolením, byl, během vánočních bohoslužeb v roce 1000, korunován „apoštolským“ králem.

Znak s dvojramenným křížem, který zavedl Béla III. Uherský Do heraldiky se dvojramenný kříž dostal až v roce 1190, kdy uherský král Béla III. Uherský (1172 - 1196) zavedl znak zobrazující stříbrný dvojramenný kříž na červeném štítu, bez dalších heraldických figur a tento znak nechal rovněž razit na uherské mince. Král si kříž do svého království přivezl z Byzantské říše, kde dlouho pobýval a dokonce se tam i oženil s dcerou císaře.

Středověké vyobrazení dvojkříže na Bratislavském hradě V průběhu staletí se ve znaku pod dvojkřížem objevily tři pahrbky, nejprve v jako trojité skály, později ve 14. století v podobě tří kopců, z nichž prostřední byl největší. Později byla na prostřední nejvyšší vrch přidána zlatá koruna, v níž je kříž postaven. Zelené trojvriší se zlatou korunou, z níž vystupuje stříbrný dvojramenný kříž, se stalo heraldicky levou částí státního znaku Maďarského království. V pravé části je sedmkrát červeno-stříbrně dělený štít – znak Arpádovců. Takto polcený znak se objevil již ve 14. století. V 17. století vznikla legenda interpretující zelené tvrojvrší jako tři uherské pohoří Tatra, Mátra a Fatra. Proto se začal tento znak chápat jako symbol Horních Uher (kopcovité krajiny), tedy území dnešního Slovenska, severního Maďarska a Zakarpatské Ukrajiny. Avšak tento symbol nikdy nebyl oficiálně přijat za znak Horních Uher, a to také proto, že administrativně či geograficky se Uherské království nikdy na Horní či Dolní Uhry nedělilo. Slovenský znak vzniknul během revoluce v roce 1848, kdy si slovenští revolucionáři v čele s Ľudovítem Štúrem přivlastnili znak z heraldicky levé části znaku Uherska, tj. – červený štít se zeleným trovrším, z kterého vystupuje stříbrný dvojkříž. Slováci jakožto Slované podporující myšlenku Panslavismu změnili barvu trojvrší ze zelené na modrou. Barvy znaku tak odpovídaly slovanským barvám (bílá-červená-modrá). Došlo také k odstranění zlaté koruny. Takto upravený znak prohlásil Ľudovít Štúr znakem Slováků a v témže roce byl vyryt do pečetě Slovenské národní rady, založené v srpnu 1848 ve Vídni. V roce 1863 tento znak převzala i vzniklá Matica slovenská. Po vzniku ČSR se slovenský znak stal součástí všech tří československý znaků. Zvláštní postavení měl na Malém znaku republiky Československé, kde byl umístěn jako srdeční štítek, aby tak byla zdůrazněna úcta a vážnost Čechů ke Slovensku v nově vzniklém státě.

Znak Slovenského štátu (1939–1945) Po vyhlášení samostatného Slovenského štátu byl 23. června 1939 přijat nový státní znak. Ten také zobrazoval bílý dvojkříž vyrůstající z modrého trojvrší na červeném štítu. Ale od předchozí verze byl značně odlišný. Štít znaku byl zahrocen, ramena kříže byla rozšířena a výrazně odlišné bylo i klenutí trojvrší.

Znak SSR S příchodem nové socialistické ústavy v roce 1960 byl zaveden jediný Státní znak Československé socialistické republiky. Znakem Slovenské socialistické republiky se stal červený zlatě orámovaný štít, z něhož vystupuje modré pohoří Kriváň, na kterém hoří vatra symbolizující Slovenské národní povstání. Tento emblém byl dílem slovenského akademického malíře Antona Holého. Znak SSR se používal až do 1. března 1990, kdy Slovenská národní rada rozhodla o podobě nového slovenského znaku zákonem čís. 50/1990 Sb. Státním znakem se opět stal dvojitý stříbrný kříž vztyčený na středním vyvýšeném vršku modrého trojvrší na červeném raně gotickém štítu. Od 20. dubna 1990 byl nový slovenský znak součástí Státního znaku České a Slovenské Federativní Republiky, který měl čtvrcený štít a slovenský znak se nacházel v jeho 2. a 3. poli. Po rozpadu Československa a vyhlášení samostatné Slovenské republiky byl státní znak a další státní symboly opět stanoveny zákonem NR SR č. 63/1993 Z. z. o štátnych symboloch Slovenskej republiky a ich používaní. Od roku 1993 je znak také součástí státní vlajky, neboť bez něj by se lehko zaměňovala s vlajkou ruskou.