Norsko neboli Norské království je jedním ze severských států na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Jméno dali Norsku zřejmě staří Gótové nebo Dáni a znamenalo v jejich jazyce „cesta na sever“. Má rozlohu 385 207 km² a žije v něm přes 5 mil. lidí. Hlavním městem je Oslo. Norsko je unitární stát (stát s jednotnou soustavou státních orgánů, s jednotným právním řádem a nedělitelným územím) a parlamentní monarchie. Sousedí se Švédskem, s Finskem a Ruskem na severovýchodě. Pod norskou suverenitu patří rovněž arktické souostroví Svalbard (Špicberky) a ostrov Jan Mayen, jež leží nedaleko Islandu. Administrativně dosud patří Norsku také ostrov Bouvetøya v jižním Atlantiku. V její blízkosti také leží dva norské ledovce Jostedalsbreen a Jotunheimen, lákající každý rok tisíce turistů. Norský stát rovněž udržuje své vlastnictví v klíčových průmyslových odvětvích, jako je těžba ropy a zemního plynu.

Historie Norska

Dějiny Norska do značné míry ovlivňoval tamější přírodní ráz a drsné klima. První obyvatelé migrovali z jihu na území dnešního Norska asi 10 000 let př. K. Obyvatelstvo se pomalu šířilo na sever podél pobřeží, kde byly životní podmínky snesitelnější díky teplému Golfskému proudu. Lidé se zde živili rybolovem a lovem. První zemědělské osady vznikly asi 5000 až 4000 let př. K. Počínaje posledními desetiletími 8. století začali Norové expandovat přes moře na Britské ostrovy a později na Island a Grónsko. Během věku vikingů došlo ke sjednocení země. Během 11. století proběhla christianizace Norska. Populace rostla až do roku 1349, kdy zemi postihla epidemie moru. Roku 1397 Norsko spolu se Švédskem a Dánskem vytvořilo Kalmarskou unii. Po vystoupení Švédska z unie v roce 1523 se Norsko stalo závislým na Dánsku. Roku 1661 došlo k vytvoření absolutistické monarchie. Po porážce Dánska v napoleonských válkách bylo Norsko Kielskou smlouvou odstoupeno Švédsku. Norsko sice vyhlásilo nezávislost, avšak žádná z velkých mocností ji neuznala. Švédsko a Norsko byly spojeny personální unií, avšak Norsko si ponechalo vlastní ústavu, parlament a úřady. 40. léta 19. století přinesla počátek industrializace Norska. Unie se Švédskem zanikla roku 1905. Od 80. let 19. století až do 20. let 20. století podnikli Norové jako Roald Amundsen a Fridtjof Nansen řadu důležitých výzkumných polárních expedicí. Na počátku 20. století plynula významná část příjmů země z lodní dopravy a výroby elektřiny ve vodních elektrárnách. Přes deklarovanou neutralitu bylo v roce 1940 Norsko napadeno nacistickým Německem a okupováno až do roku 1945. Po válce Norsko vstoupilo do NATO. Roku 1969 byla u norského pobřeží objevena ropa a v roce 1995 se Norsko stalo jejím světově 2. největším exportérem. Dnešní Norsko je jednou z nejvíce prosperujících zemí světa. Těžba ropy a plynu tvoří 20 % jeho hospodářství. Od 1. ledna 2020 je Norsko rozděleno na 11 krajů.

Špicberky a Jan Mayen

Špicberky je norské souostroví v Severním ledovém oceánu. Nachází se severně od evropské pevniny, zhruba uprostřed mezi severním pobřežím Norska a severním pólem. Zároveň je to nejsevernější část Norského království. Podle Špicberské dohody je souostroví pod přímou suverenitou Norska. Jsou zde čtyři druhy savců: hraboš, liška polární, sob špicberský a medvědi lední. Na Špicberkách byla objevena také bohatá fosilní fauna vyhynulých mořských plazů z pozdně jurského a raně křídového období.

Jan Mayen je vulkanický ostrov na rozhraní Norského a Grónského moře. Jan Mayen je hornatý ostrov a nemá původní obyvatele. Pravidelně se tu pouze střídá posádka meteorologické a rádiové stanice, provozované norskou armádou.