Dánsko je stát ležící v severní Evropě. Spolu s Grónskem a Faerskými ostrovy tvoří státní celek Dánské království. Grónsko a Faerské ostrovy jsou území, jež leží v Atlantském oceánu, disponují autonomií, nejsou členy Evropské unie a každé z nich deleguje dva zástupce do dánského parlamentu.Dánsko bez autonomních území má rozlohu 42 924 km². Je nejjižnější ze severských států, neleží však na Skandinávském poloostrově. Je tvořeno Jutským poloostrovem, ostrovy Fyn, Sjælland a Bornholm a více než čtyřmi stovkami dalších menších ostrovů. Na východě je omýváno Baltským mořem a na západě mořem Severním. Jedinou významnou pozemní hranici má na jihu s Německem. Od roku 1849 je Dánsko konstituční monarchií a parlamentní demokracií. Vláda i parlament sídlí v hlavním městě Kodani. Podle sčítání z roku 2018 má Dánsko 5,8 milionu obyvatel. Dánsko je od roku 1973 členem Evropské unie, je také součástí Schengenského prostoru, zachovává si však vlastní měnu (Dánská koruna). Dánsko je považováno za jednu z nejvíce ekonomicky a sociálně rozvinutých zemí světa. Zároveň má Dánsko nejvyšší celkové zdanění v poměru sumy vybraných daní k hrubému domácímu produktu v Evropě.

Historie

Dějiny Dánska jako sjednoceného království začínají v 8. století. Historické prameny popisující dánské území a jeho obyvatele, Dány, však sahají až na počátek 6. století. Přijetí křesťanství Dány v roce 960 naznačuje existenci svrchované královské moci nad dánským územím. Od panovníků této doby, jako byl Gorm Starý nebo Harald Modrozub, odvozuje svůj původ i současný vládnoucí rod, což činí dánskou monarchii nejstarší v Evropě. Dánské dějiny značně ovlivnila jeho zeměpisná poloha mezi Severním a Baltským mořem, strategicky a hospodářsky významné umístění mezi Švédskem a Německem, uprostřed jejich vzájemných bojů o kontrolu Baltského moře. Dánsko dlouhodobě soupeřilo se Švédskem o nadvládu nad jihošvédskou oblastí Skånelandene a s Německem o ovládnutí Šlesvicka a Holštýnska. Dánsko nakonec v těchto soubojích prohrálo a bylo nuceno nejdříve odstoupit Skåneland Švédsku a později Šlesvicko-Holštýnsko Německému císařství. Po osamostatnění Norska roku 1814 si Dánsko udrželo staré norské kolonie – Faerské ostrovy, Grónsko a Island. Během 20. století získal Island nezávislost, zatímco Grónsko a Faerské ostrovy se staly integrální součástí Dánského království. Roku 1920 se po plebiscitu k Dánsku znovu připojilo Severní Šlesvicko. Za druhé světové války bylo Dánsko okupováno nacistickým Německem a v roce 1945 osvobozeno britskou armádou. Po válce Dánsko vstoupilo do OSN a roku 1949 se stalo jedním ze zakládajících členů NATO.

Od 1. ledna 2007 je Dánsko rozděleno do pěti regionů: Nordjylland, Midtjylland, Syddanmark, Hovedstaden a Sjælland.

Faerské ostrovy

Faerské ostrovy (v překladu Ovčí ostrovy) je souostroví v severním Atlantském oceánu na jihozápadním okraji Norského moře. Leží severozápadně od Skotska v polovině cesty mezi Islandem a Norskem. Jsou autonomní součástí Dánského království. Nálezy z ostrova Streymoy ukazují na možné lidské osídlení ostrovů již někdy v letech 3330 až 3145 př. K. Osídlení je doloženo kolem roku 500. Kolem roku 700 byly ostrovy osídleny irskými mnichy, v 8.– 9. století je získali norští Vikingové a posléze byly roku 1035 připojeny k Norsku. V rámci dánsko-norské personální unie se staly roku 1380 součástí Dánska. Dánsku pak ostrovy zůstaly i po odtržení Norska v roce 1814. Od roku 1940, po obsazení Dánska nacistickým Německem, byly obsazeny Velkou Británií. Okupace trvala až do roku 1945, kdy Britové ostrovy vrátili Dánům. Od roku 1948 disponují rozsáhlou vnitřní autonomií. Na Faerských ostrovech se každoročně koná také tradiční lov velryb kulohlavců, sviňuch obecných a delfínů skákavých. Jde o společenskou událost, kdy veškeré maso se zpracuje a spotřebuje na ostrovech.