Island je severský ostrovní stát na stejnojmenném ostrově a okolních ostrůvcích na pomezí Severního ledového a Atlantského oceánu. Populace 372 520 lidí na rozloze 103 125 km² z něj činí nejřidčeji zalidněný evropský stát. Největším městem je Reykjavík, který je i hlavním městem. Ostrov se nachází přímo na středoatlantském hřbetu, následkem čehož je geologicky i vulkanicky aktivní. Ve vnitrozemí se nalézá náhorní plošina, která se vyznačuje pískovými a lávovými poli, horami a ledovci.

Historie Islandu

Podle starověkého rukopisu osidlování Islandu začalo v roce 874, když se norský náčelník Ingolfur Arnarson stal prvním stálým osadníkem ostrova. V následujících stoletích se Norové stěhovali na Island, spolu se svými otroky Gaelského původu. Ostrov byl řízen jako nezávislé společenství pod Althingem, jedním z nejstarších fungujících zákonodárných sborů na světě. Po období občanských sporů přistoupil Island ve 13. století pod norskou vládu. Založením Kalmarské unie se v roce 1397 spojilo království Norska, Dánska a Švédska. Island se tudíž stal součástí této unie a v roce 1523, po odchodu Švédska, se dostal pod dánskou nadvládu. Počínaje rokem 1550 počalo dánské království násilně prosazovat luteránství, Island však zůstal vzdáleným polokoloniálním územím, na kterém se dánské instituce příliš neprojevovaly. V návaznosti na francouzskou revoluci a napoleonské války se formoval boj Islandu za nezávislost, který vyvrcholil vyhlášením nezávislosti v roce 1918 a založením republiky v roce 1944. Ačkoli činnost Althingu byla v letech 1799 až 1845 pozastavena, ostrovní republice bylo připsáno zachování nejstaršího a nejdelšího parlamentu na světě. Až do 20. století se Island do značné míry spoléhal na rybolov a zemědělství. Industrializace rybolovu po druhé světové válce přinesla prosperitu a Island se stal jedním z nejbohatších a nejrozvinutějších států na světě. Je na prvním místě ve světovém indexu míru.

Islandská kultura je založena na národním skandinávském dědictví. Většina Islanďanů jsou potomci severských a gaelských osadníků. Islandština, severogermánský jazyk, pochází ze starozápadní norštiny a úzce souvisí s faerštinou. Kulturní dědictví země zahrnuje tradiční islandskou kuchyni, islandskou literaturu a středověké ságy.

Zajímavost příjmení

Na Islandu nemají klasická jména a příjmení jako v jiných zemích. Nejdůležitější je křestní jméno, podle kterého jsou dokonce řazeny i telefonní seznamy. Dítě dostává místo příjmení jméno svého otce s příponou -dóttir (dcera) nebo -son (syn). Na Islandu se téměř vždy vyskytují dvě křestní jména. Vezměme si příklad: matka se jmenuje Anna Kristín Guðmunsdóttir a otec se jmenuje Kristján Atli Hilmarsson. Manželka po svatbě nepřebírá příjmení po manželovi jako v Česku. Děti přebírají příjmení z prvního křestního jména otce, zřídka matky. Čili, dcera se bude jmenovat např. Ásta Björg Kristjánsdóttir a syn Svavar Þór Kristjánsson.

Příroda

Na Islandu roste málo stromů. Původní vymýtili Vikingové po svém příchodu na ostrov, o výsadbu nových se v posledních letech starají dobrovolné spolky. Z rostlin se tady daří hlavně houbám, mechům a lišejníkům Z větších živočichů žijí na Islandu sob polární a liška polární. Z domácích zvířat dominují ovce a koně. Na své si tady přijdou milovníci ptactva, neboť běžně lze pozorovat papuchalka (národní pták), rybáka a bělokura horského. Mnoho druhů ryb žije ve vodách oceánu obklopujících Island a rybářský průmysl je hlavní částí islandské ekonomiky a představuje zhruba polovinu celkového vývozu země. Ptáci, zejména mořští ptáci, jsou důležitou součástí života zvířat na Islandu. Na mořských útesech hnízdí papuchalk severní, chaluhovití a racek tříprstý. Mimořádný zážitek přináší výlet lodí za velrybami, které v hojných počtech obývají okolní mořské vody. Na ostrově jsou 3 národní parky. Ostov také dominují aktivní sopky jako Eyjafjallajökull, Grímsvötn či Hekla.