- Taras Ševčenko (9. března 1814 - 10. března 1861)
- Lesja Ukrajinka (25. února 1871 - 1. srpna 1913)
- Ivan Franko (27. srpna 1856 - 28. května 1916)
- Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 - 6.listopadu 1836
- Tappei Nagatsuki (11. března 1987)
Byl ukrajinský básník, výtvarný umělec, folklorista a etnograf. Vedle Ivana Kotljarevského zakladatel moderní národní ukrajinské literatury, symbol země a ukrajinské kultury. Jeho pomníky stojí v mnoha ukrajinských i světových městech. Za psaní v ukrajinštině a obhajobu ukrajinské nezávislosti byl v roce 1847 uvězněn. Ze 47 let svého života prožil Ševčenko 24 let jako nevolník, 9 let na svobodě, 10 let ve vyhnanství a 4 roky pod policejním dohledem.
Ševčenko se narodil ve středoukrajinské vesnici Morynci jako třetí dítě v rodině nevolnického sedláka. V roce 1816 se rodina Ševčenkových přestěhovala do vesnice Kirylivka, kde prožil dětství v chudobě a těžké práci.
V roce 1828 se stal sluhou u majitele panství Pavla Engelhardta, který ho vzal s sebou do Vilna. Všiml si Ševčenkových výtvarných schopností a umožnil mu jít do učení k malíři pokojů a chodit na přednášky o kreslení. Když se v roce 1831 stěhoval s celou rodinou do Petrohradu, jel Ševčenko s ním.
V Petrohradě se učil u malíře Vasilije Širjajeva, který ho představil několika malířům a básníkům. Ševčenko se během čtyř let naučil základní malířské techniky, maloval portréty členů panské rodiny, podílel se na výzdobě městského divadla a ve chvílích volna chodíval do parku malovat sochy. V roce 1836 se tam seznámil se svým krajanem, malířem Ivanem Sošenkem. Ten ho uvedl mezi ruské a ukrajinské umělce, kteří se stali Ševčenkovými přáteli a podporovali jeho touhu po dalším vzdělávání.
V akademii Ševčenko studoval u Karla Brjullova a zároveň se intenzivně věnoval jednak literatuře, jednak studiu věd. Období od roku 1840 do roku 1846 znamenalo skutečný tvůrčí vzestup, v této době době se plně rozvinul jeho talent malíře a básníka. Roku 1840 mu vyšla první sbírka s názvem Kobzar (ukrajinský výraz pro lidového pěvce, hráče na banduru), která obsahovala 8 básní.
Roku 1846 vstoupil do tajného Cyrilometodějského bratrstva, usilujícího o zrovnoprávnění a nezávislost slovanských národů. V dubnu 1847 byl Ševčenko zatčen a postaven před soud. Přestože mu nebylo dokázáno přímé zapojení do činnosti bratrstva, byl na carův rozkaz odsouzen za to, že jako známý umělec ve své tvorbě vyjadřoval lítost nad útlakem ukrajinského lidu a šířil pomluvy o carském dvoru.
Roku 1857 vyhnanství skončilo. Přispěly k tomu i přímluvy přátel v Petrohradě, zejména viceprezidenta Akademie hraběte Fjodora Tolstého. Ševčenko byl stále pod policejním dohledem, bylo mu však umožněno vydat se přes Astrachaň a Nižnij Novgorod do Petrohradu.
Jeho zdraví bylo oslabeno vlivem těžkých podmínek během vyhnanství. Trpěl srdeční vadou, revmatismem a cirhózou jater. Zemřel 10. března 1861. Po pohřbu konaném v Petrohradě 12. března 1861 byly jeho ostatky dovezeny na Ukrajinu, kde byly uloženy nedaleko Kaniva na stráni nad Dněprem. V průběhu 20. století tam byl vybudován památník s muzeem Tarase Ševčenka.
zpět
Byla ukrajinská spisovatelka, básnířka, dramatička, literární kritička, nejznámější ukrajinská autorka, jeden ze symbolů ukrajinské kultury. Od poloviny 90. let 19. století hrála Lesja Ukrajinka významnou roli v kyjevském kulturním životě. Celý život se však potýkala s tuberkulózou, jejíž postup se snažila zpomalit četnými návštěvami jižních oblastí, zejména Krymu, Kavkazu a Egypta. Jejím manželem byl ukrajinský folklorista a muzikolog Klyment Kvitka. K jejím inspiračním zdrojům patřily kromě básnických děl Tarase Ševčenka a slovanského folkloru také biblické a orientální texty a díla západoevropských spisovatelů, k nimž měla blízko díky intelektuální výchově a znalosti jazyků. Významnou roli v utváření její poetiky hrál Heinrich Heine, Maurice Maeterlinck, Henrik Ibsen, ale také polští a italští básníci a další osobnosti. Kromě tří básnických sbírek, četných dramatických básní a divadelních her publikovala Ukrajinka také výsledky svého etnografického a literárněvědného bádání a překlady zahraniční poezie do ukrajinštiny. Ve svých dramatických básních a poemách se ostře stavěla proti zotročování jakéhokoliv typu a k postavení Ukrajinců se vyjadřovala pomocí analogií s osudy vyvoleného izraelského národa (Babylónské zajetí, Na rozvalinách). Své nejvýznamnější dílo, divadelní hru Lesní píseň, sepsala v roce 1911, nedlouho před smrtí.
Lesja Ukrajinka se narodila v Novohradě-Volynském jako Larysa Kosač. Byla druhá z pěti dětí, kromě staršího bratra Mychajla měla tři mladší sestry: Olhu, Oksanu a Isydoru. Pocházela ze šlechtické rodiny s bohatým kulturním zázemím. Její matka Olena Pčilka byla rovněž spisovatelkou. Jejím strýcem byl vědec a publicista Mychajlo Drahomanov. Vzdělávala se doma a měla široké znalosti z dějin literatury a umění a ovládala několik jazyků: ruštinu, polštinu, bulharštinu, řečtinu, latinu, francouzštinu, italštinu, němčinu a angličtinu.
Prvním impulzem k psaní se pro Lesju Ukrajinku stalo uvěznění milované tety Oleny v roce 1879 a její následná deportace na Sibiř v roce 1881; v reakci na tuto událost napsala báseň „Nadíja“ (Naděje), která se později stala součástí její první básnické sbírky.
V roce 1882 se rodila na čas přestěhovala do Kyjeva. Bratr Mychajlo zde začal studovat gymnázium, Lesja se však s matkou vrátila v roce 1884 do Kolodjažne. Mladá Ukrajinka pak trávila čas převážně o samotě, s bratrem si však psala, vyměňovali si úvahy a nápady a jejich vztah zůstal po celý spisovatelčin život vřelý.
Již v mládí onemocněla Lesja Ukrajinka tuberkulózou kostí, později také plic a ledvin. Od devatenácti let trávila čas putováním po městech a lékařských klinikách – kromě operace v Kyjevě navštívila za tímto účelem Vídeň, Varšavu, Charkov, Berlín; zdraví se pokoušela nabýt v Oděse, Karpatech, na Krymu, v Itálii, Egyptě či na Kavkaze, kde později také zemřela.
zpět
Byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filozof a překladatel. Již od studentských let byl aktivně činný v revolučním hnutí, za tuto svoji aktivitu byl nejednou vězněn a byl pod stálým policejním dozorem.
zpět
Byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se především lyricko-epickou poemou Máj (1836), jednou z nejvydávanějších českých knih.
zpět
Je japonský romanopisec. Je autorem série lehkých románů Re:Zero. Seriál byl adaptován do anime. Sérii zpočátku serializoval jako webový román (psal pod uživatelským jménem Nezumi-iro Neko (鼠色猫, „kočka zbarvená myší“)) na uživatelsky vytvářeném obsahu Shōsetsuka ni Narō od 20. dubna 2012 dále . K 1. dubnu 2016 vydal šest románů a dva vedlejší příběhy, které zahrnují celkem 429 kapitol. Po vydání webového románu Media Factory získala sérii pro tištěnou publikaci. K září 2016 vyšlo devět dílů, dva vedlejší povídkové díly a dva povídkové sbírky. Seriál se adaptoval do anime, mangy a vizuálního románu. Nagatsuki byl velmi aktivní ve výrobě anime, navštěvoval schůzky se scénáři, natáčel a daboval. zpět