Šachy
Šachy neboli šach (z perského šáh, panovník) jsou desková hra pro dva hráče, v dnešní soutěžní podobě zároveň považovaná i za odvětví sportu. Moderní forma vznikla v 15. století v jižní Evropě úpravou perské šachové hry šatrandž, následníka staré indické hry čaturanga. Šachy se hrají na šachovnici, čtvercové desce rozdělené na 8×8 polí střídavě černých a bílých. Na ní má každý hráč na počátku hry celkem šestnáct kamenů, osm pěšců a osm figur pěti druhů: krále, dámu, po dvou věžích, střelcích a jezdcích. Hráči, označovaní jako „bílý“ a „černý“ podle barvy kamenů, kterými hrají, střídavě provádějí tahy, tedy přesuny kamenů po šachovnici. Cílem hry je mat, takové napadení soupeřova krále, které nelze odvrátit.
Šachy neobsahují prvek náhody, partii rozhodují schopnosti a znalosti hráčů. Během staletí vznikala rozsáhlá šachová teorie, která má dnes charakter vědy. Kompoziční šach rozvíjí umělecký aspekt šachů. Výuka a hraní šachů se doporučuje jako způsob, jak zlepšit kvalitu myšlení a rozvinout příznivé charakterové vlastnosti. Šachy jsou jednou z nejpopulárnějších her světa a hrají je miliony lidí.
Šachové zápasy a turnaje se organizují od počátků této hry a šachový sportovní život se výrazně rozvíjí od poslední čtvrtiny 19. století. První mezinárodní šachový turnaj proběhl v Londýně v roce 1851. První oficiální mistr světa v šachu Wilhelm Steinitz svůj titul vybojoval v roce 1886. Jeho současným následovníkem (od roku 2013) je norský šachový velmistr Magnus Carlsen. Nejlepším českým šachistou je od roku 2003 David Navara.
Ve druhé polovině 20. století začaly být v šachu používány počítače; v počátcích jejich vývoje se vytvoření šachového programu považovalo za dobrý test schopnosti počítačů napodobit lidské myšlení. Zpočátku nedokonalé programy se postupně zlepšovaly a roku 1997 vyhrál šachový počítač Deep Blue zápas proti tehdejšímu mistru světa Garrimu Kasparovovi. Počítače v roli sekundantů a rozsáhlé databáze partií a pozic umožnily také zlepšení přípravy šachistů; značné popularitě se těší i hraní šachů po internetu.
Průběh hry
Před začátkem hry (šachové partie) se určí, který z hráčů bude hrát bílými kameny. Tento hráč se označuje jako bílý a jeho soupeř jako černý. Kameny se postaví do výchozího (základního) postavení, ve kterém jich každá strana má 16: krále, dámu, 2 věže, 2 střelce, 2 jezdce a 8 pěšců.
Bílý partii zahájí a poté se hráči v tazích pravidelně střídají, nikdo se svého tahu nemůže vzdát. Tah každého hráče sestává z přesunutí jednoho kamene v souladu s pravidly (výjimkou je rošáda, při které se současně přesune král i věž). Žádným tahem se nesmí kámen přesunout na pole, na kterém již je jiný kámen stejné barvy. Tah na pole s kamenem soupeře se nazývá braní; soupeřův kámen je takovým tahem odstraněn ze šachovnice.
Každý druh kamenů se pohybuje jiným způsobem; všechny s výjimkou jezdce se posouvají přímou čarou (po řadách, sloupcích nebo diagonálách) tak, že nesmějí žádný jiný kámen „přeskočit“.
Pokud hráč nějakým tahem napadne soupeřova krále, tzn. táhne tak, že by příštím tahem mohl krále brát, říkáme, že soupeřovi dal šach. Pokud taková situace nastane, soupeř je povinen hrát tak, aby tuto hrozbu odvrátil. Pokud však neexistuje žádný takový tah, který by hrozbu braní krále odvrátil, znamená to mat, konec hry, vítězství hráče, který takto soupeřova krále napadl. Hra končí vítězstvím také v případě, že se druhý hráč vzdá. Nerozhodný výsledek, remíza, může nastat dohodou hráčů (jeden remízu nabídne a druhý ji přijme) a dále v situaci patu (hráč není v šachu, ale nemá k dispozici žádný dovolený tah), trojím opakováním stejné pozice, redukcí počtu kamenů tak, že zbylými kameny už nelze dosáhnout matu, a konečně jestliže oba hráči provedli 50 po sobě následujících tahů, aniž by přitom sebrali kámen soupeře nebo táhli pěšcem.
V soutěžním šachu je hra limitována časem, pro jehož měření se používají šachové hodiny. Ty každému z hráčů měří čas samostatně v době, kdy je na tahu a přemýšlí. Hráč, který překročil stanovený čas, partii prohrává, pokud soupeř v té době ještě čas nepřekročil a má na šachovnici dostatek sil umožňujících dát soupeři mat při nejhorší možné soupeřově hře. Časy na soutěžní partii obvykle bývají v řádu hodin, existuje však i takzvaný rapid šach (10 až 60 minut na partii pro jednoho hráče) a bleskový šach (méně než 10 minut na partii pro jednoho hráče, typicky 5 minut).
Historie
Šachy jsou jednou z nejstarších deskových her na světě a mají bohatou historii sahající až do starověku. Přesné datum vzniku šachů není známo, ale předpokládá se, že se vyvinuly někdy mezi 3. a 6. stoletím našeho letopočtu v Indii nebo Persii.
Původně se šachy nazývaly "čaturanga" a hrály se na čtvercové hrací desce s 8x8 políčky. Hráči ovládali armády složené z různých druhů vojenských jednotek, jako jsou králové, věžové vozy, jezdci, sloni a pěšci. Cílem hry bylo zajmout soupeřova krále.
Šachy se postupně rozšířily do dalších částí světa. Ve 9. století byly přeneseny do Arabské říše a muslimští učenci přispěli k rozvoji šachové teorie a strategie. V Evropě se šachy objevily v průběhu středověku a staly se populární mezi šlechtou a dvory.
Během renesance došlo k významnému rozvoji šachového myšlení. Vznikly první knihy o šachu, jako například "Il libro dell'arte" od Francesca di Vicenzo a "Ruy López" od Ruy Lópeze. V této době se také objevily první šachové turnaje.
Ve 20. století byla založena Mezinárodní šachová federace (FIDE), která se stala hlavní autoritou pro organizaci šachových soutěží a udělování titulů, jako je šachový mistr (GM) a mezinárodní šachový mistr (IM). Šachy se staly mezinárodně uznávaným sportem a získaly popularitu po celém světě.
Vytvořil: Daniel Marek, Gymnázium Na Vítězné pláni Praha 4, 2023
