MOTÝLI

Babočka admirál (Vanessa atalanta Linné, 1758, anglicky red admiral) je jeden z největších denních motýlů Česka z čeledi babočkovitých. Je rozšířena v téměř celé Evropě, severní Americe, Asii a severní Africe. Vyskytuje se převážně v teplejších oblastech, ale v létě migruje i dále na sever.

Poměrně velký motýl s rozpětím křídel okolo 5–6 cm charakteristického zbarvení. Na obou párech křídel jsou na tmavě hnědém podkladě oranžově až červeně zbarvené pruhy, na předních křídlech dále výrazné bílé skvrny, na krajích obou párů křídel jsou rovněž drobné planě modré skvrnky.

Na českém území jsou k zastižení od května do října. V květnu do střední Evropy přilétají jedinci z jihu. Rozmnoží se tu a na podzim zase odlétají zpět na jih. Když je ve střední Evropě zima, zakládají tam generaci, která na jaře přilétá nazpět. Na severu Evropy imága nejsou schopna přezimovat. V Česku výjimečně přezimují ve sklepích. Vytváří dvě generace, v chladnějších oblastech pouze jednu.

Tato babočka se vyskytuje na loukách, okrajích lesů a zahradách. Dospělci se živí nektarem a na podzim mnohdy přezrálým ovocem, na kterém je lze díky tomu také často vidět.

V odpoledních hodinách samci hájí dočasná teritoria na keřích či stromech. Samice kladou vajíčka na různé druhy kopřivovitých (Urticaceae). Housenky jsou černé, na bocích mají slabé žluté pruhy a na hřbetě žlutozelené rozvětvené trny. Žijí jednotlivě v sepředeném listu kopřivy. Když se housenka začne kuklit tak jí upadne hlavička. Stadium kukly trvá cca 7 - 10 dnů.

Babočka paví oko (Inachis io, Linné 1758) je druh denního motýla z rodu baboček, patřících do čeledi babočkovitých (Nymphalidae). Svoje druhové jméno dostal podle výrazně zbarvených skvrn, které se nacházejí na jeho křídlech. V současnosti není babočka paví oko na území Česka řazena mezi ohrožené druhy a je po celém území státu hojně rozšířena. Řadí se mezi nejznámější a nejhojnější motýly na území státu.

Vyskytuje se téměř po celý rok (je jedním z prvních jarních motýlů) v polohách od nížin až do hor v palearktických oblastech, tedy téměř v celé Evropě (vyjma Kréty a nejsevernějších oblastí Evropy do 60° s.š.), Turecku, v mírných oblastech Asie až po Japonsko. Pozorování naznačují, že se počátkem 21. století babočka paví oko rozšiřuje v oblasti Velké Británie do severnějších oblastí, než které dříve obývala. V těchto oblastech obývá v podstatě většinu území od lesů, luk, zahrad, parcích i zastavěných oblastech.

Jeho téměř celoroční výskyt na území Česka je dán tím, že je babočka paví oko dvougenerační. Jedna generace se objevuje na jaře a druhá na podzim s tím, že se obě populace v letních měsících překrývají. Jarní generace se vyskytuje od března do pozdního léta. Kdežto přezimující generace často létá ještě od března do května. Na území státu se jedná o relativně hojný druh vlivem rozšířenosti kopřivy, která slouží za hlavní potravu housenek.

Babočka paví oko je solitérně žijící druh, který má otevřené populace. Jedinci druhu jsou schopni dálkové migrace. Během léta samci převážně v odpoledních hodinách hájí svá teritoria, což ale neplatí v podzimním období, kdy většinu času stráví příjmem potravy, vystavování se slunečním paprskům, migrací a vyhledáváním potenciálních míst pro přezimování. Toto chování je způsobeno tím, že na podzim imága nemají ještě dostatečně vyvinuté pohlavní orgány, což jim neumožňuje rozmnožování, které se pak odehrává u přezimující populace až na jaře.

Babočka kopřivová (Aglais urticae (Linné, 1758), synonymum: Papilio urticae Linné, 1758, Nymphalis urticae (Linné, 1758), ve starší české literatuře babočka žahavková) je druh motýla z rodu baboček, patřících do čeledi babočkovitých (Nymphalidae). Druhové jméno dostal podle živné rostliny housenek – kopřivy dvoudomé (Urtica dioica).

Jde o jednoho z nejhojnějších motýlů, který se vyskytuje v celé Evropě, přes Rusko, Asii po Japonsko, od nížin až po vysoké hory. Létá od března do října. Není vázaný na žádný konkrétní typ stanoviště, a tak jej lze nalézt v zahradách a parcích, na okrajích lesů a luk, v příbřežní vegetaci, vzácní nebývají ani ve velkých městech.

Nepatří mezi velké motýly, protože délka předních křídel je 23 až 30 mm. Křídla mají typickou oranžovo-červenou barvu s černými skvrnami, především na okraji předních křídel. Dolní okraje křídel jsou lemovány modrými skvrnami na černém pozadí. Od podobné babočky jilmové se liší bílou skvrnou na předním okraji křídel u jejich špičky, což umožňuje jejich snadné vzájemné rozlišení.

Jako všichni ostatní motýli prochází babočka kopřivová dokonalou proměnou. Její životní cyklus má čtyři stádia, během kterých se jedinec vyvíjí od vajíčka až po motýla. Prvním stádiem je vajíčko, druhým larva (v případě motýlů housenka), třetím kukla a posledním dospělec neboli imago. Vzhledově se všechna tato stádia výrazně liší. Sameček je vždy menší než samička a má taktéž štíhlejší křídla než samička.

Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni) je v České republice poměrně hojný druh motýla. Křídla samců jsou zbarvena citronově žlutě, křídla samic jsou žlutavě až zelenavě bílá. Může připomínat běláska. Obě pohlaví však mají na spodní straně křídel typickou malou červenofialovou tečku.

Areál rozšíření žluťáska řešetlákového sahá od severozápadní Afriky přes Evropu, včetně jihu Skandinávie a Turecka, až po Mongolsko ve střední Asii. U nás je rozšířen téměř všude, zvláště hojný je v podhůřích a v lesnatějších krajích nížin a pahorkatin. Preferuje rozhraní lesních a lučních biotopů.

Dožívá se věku 10 až 11 měsíců, což jej řadí k našim nejdéle žijícím motýlům.

Modrásek jetelový (Polyommatus bellargus) je druh denního motýla z čeledi modráskovitých (Lycaenidae). Rozpětí křídel motýla je 28 až 35 mm. Samci jsou blankytně modří a na okrajích křídel mají bělo-černě kostkované třásně. Tyto třásně mají i samice, které jsou hnědé, modře poprášené (v různém rozsahu), s oranžovými skvrnami při okraji křídel.

Motýl je rozšířený od Španělska a jižní části Velké Británie přes celou západní a střední Evropu a odtud dále přes jižní část východní Evropy, Turecko až po Zakavkazsko. V České republice se vyskytuje roztroušeně, převážně v nižších polohách střední a jižní Moravy. V Čechách se vyskytuje velmi lokálně. Zahlédnout ho lze na slunných skalnatých svazích, suchých loukách a pastvinách, náspech, nebo ve vápencových lomech.

Hlavní živnou rostlinou modráska jetelového je čičorka pestrá (Securigera varia) a dále podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa). Samice klade vajíčka jednotlivě na spodní listy a spodní části stonků. Housenky, které jsou myrmekofilní, se živí listy. Motýl je dvougenerační (bivoltinní). Dospělce lze pozorovat od května do června a od srpna do října. Přezimuje malá housenka ve 2. instaru.

V minulosti tento motýl patřil k nejhojnějším modráskům na území České republiky. V současné době je ohrožený. V Čechách modrásek jetelový téměř vyhynul a vyskytuje se pouze na několika lokalitách. Na střední a jižní Moravě je motýl hojnější a dokonce znovu osídluje některé oblasti. Motýla, stejně jako ostatní druhy modrásků, ohrožuje především zarůstání vhodných biotopů. Pro přežití tohoto druhu je nutné udržet, nebo obnovit krátkostébelné narušované plochy (pastva koz, podpora sešlapu, táboření, sportovní činnost).

Otakárek fenyklový (Papilio machaon, Linné, 1758) je denní motýl z čeledi otakárkovití(Papilionidae). Patří mezi nejkrásnější a největší denní motýlyČR (rozpětí křídel dosahuje velikosti 7–9 cm, přičemž délka předního křídla zpravidla činí 40–50 mm). Otakárek fenyklový je v ČR evidován jako zvláště chráněný druh, vzhledem k postupnému rozšíření jeho populace od 90. let 20. století není řazen mezi ohrožené druhy motýlů.

Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale i v horách a zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.

Potravní spektrum housenky není tak úzké jako u jiných druhů: živí se listy různých miříkovitých (okoličnatých) rostlin zvláště mrkve, fenyklu, bedrníku, kopru, kmínu a petržele.[2] Housenka postupně mění barvu. Nejprve je černá s červenou kresbou, později je zelená, s černými pruhy a oranžovými tečkami. Při ohrožení zaujímá obranný postoj s vystrčenou oranžovou vidličkou a vylučuje páchnoucí výměšek. Dospělá housenka se zakuklí. Čas na vylíhnutí motýla z kukly je závislý na teplotě. Při teplé letní teplotě stačí jeden až dva týdny. Nízké teploty však mohou zastavit vývoj až na několik měsíců, do doby dosažení teplejšího počasí. Motýl tedy přezimuje v podobě kukly. V severních oblastech se vyvíjí pouze jedna generace, na jihu dvě až tři. Druhá generace jednoho roku se liší od první sytějším zbarvením a žlutě poprášenými černými elementy kresby na křídlech. Housenka měří v dospělosti až 10 cm.