Tygři

Obecné informace

Tygr (Panthera tigris) je velká kočkovitá šelma žijící v Asii. Ze současných kočkovitých šelem je největší a díky charakteristickým tmavým pruhům na zlatožluté či rudohnědé srsti nezaměnitelný. Dříve byl druh rozdělován do 9 poddruhů, v současné době jsou rozeznávány pouze 2 poddruhy. Někteří tygři běžně dosahují délky trupu přes 2 m, délka ocasu bývá až 90 cm a váha samců mnohdy více než 200 kg; samice jsou výrazně menší, dosahují váhy maximálně kolem 130 kg. Díky těmto parametrům je tygr po ledním a hnědém medvědovi třetím největším suchozemským predátorem.

Tygři jsou obvykle samotáři. Jejich hlavní kořistí jsou velcí sudokopytníci. Obývají různé biotopy, od tropických lesů, přes stepi a mokřady až k severským tundrám. Původně areál rozšíření sahal od Kavkazu a východního Turecka do středoasijských stepí, od indického subkontinentu přes Zadní Indii a východní Čínu na ruský dálný východ. Areál také zahrnoval indonéské ostrovy Sumatra, Jáva a Bali. Dnes tygr obývá pouze malé zbytky původního areálu. Podle odhadů v současnosti žije v divočině 3 000 až 5 000 tygrů, většinou v národních parcích či rezervacích. Tygr je klasifikován IUCN jako ohrožený druh.

Srst a její zbarvení

Základní barva srsti na horní straně hlavy, hřbetě, bocích, ocase a vnější straně končetin se podle poddruhu liší, od zlatožluté k červenooranžové. Srst na břiše, hrudi, spodní části hlavy a vnitřní straně končetin je bílá či světle béžová. Vnější strana ucha je černá s nápadnou bílou skvrnou. Tmavé svislé pruhy se táhnou od hlavy přes celé tělo až ke špičce ocasu. Na končetinách jsou pruhy vodorovné. Nejsvětlejší pruhy mají tygři ussurijští. Světlejší pruhy má i tygr indický, především severněji žijící jedinci. Nejtmavší pruhy mají tygři z Indonésie a Malajského poloostrova. Někde mezi tím je tmavost pruhů tygra čínského a vyhynulého tygra kaspického. Na jihu žijící tygři mají velmi tmavé, poměrně široké pruhy, které se na koncích rozpadají do tmavých skvrn. U severních tygrů není tento jev obvyklý. Nos tygra je růžový, s přibývajícím stářím se však na něm mohou objevovat černé flíčky.

Ocas je u většiny poddruhů poměrně krátký, u tygra ussurijského díky chladnému klimatu více huňatý s delšími chlupy. Délka letní srsti tygra indického je od 8 do 15 mm, u chlupů na břiše od 20 do 30 mm. V zimě se pak délka srsti na hřbetě pohybuje od 15 do 17 mm, na břiše od 25 do 40 mm. Srst tygra ussurijského v zimním období dosahuje délky 25 až 40 mm na hřbetě a 70 až 105 mm na břiše. Srst na hřbetě tygra sumaterského nepřesahuje délku 10 až 15 mm. Samci tohoto poddruhu jsou však nápadní delší srstí na zátylku a mohutnými licousy.

Přinejmenším v zoologických zahradách se u všech poddruhů objevuje zimní srst sestávající z delší krycí srsti a podsady, přičemž délka a hustota ochlupení se liší podle poddruhu a klimatických podmínek. Letní srst je především u tygra ussurijského výrazně kratší a méně hustá než zimní. Hustota srsti je zhruba 1 800 chlupů na centimetr čtvereční u tygra indického, 3 200 chlupů na centimetr čtvereční u tygra ussurijského. To jsou hodnoty srovnatelné například s levhartem, ovšem například rys má srst výrazně hustší (až 9 000 chlupů na centimetr čtvereční).[28] Na jaře je zimní srst nahrazena kratší srstí letní. Dojem druhé, podzimní výměny srsti u severně žijících tygrů lze objasnit tím, že letní srst se před zimou prodlouží. Zda k jarní výměně srsti dochází i u indických tygrů není zcela jasné. Tygří drápy rovněž prochází pravidelnou obměnou. Nejdříve se odlupují po vrstvách a nakonec zcela odpadnou. V této době tygři často škrábou měkčí stromovou kůru.

Tygr ussurisjký  Tygr čínský  Tygr indický  Tygr indočínský  Tygr malajský  Tygr sumaterský