Tygr ussurijský
Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica), též známý jako tygr sibiřský, amurský, altajský, korejský, mandžuský nebo severočínský je největší známou kočkovitou šelmou a po medvědu kodiakovi a ledním medvědovi třetí největší suchozemskou šelmou vůbec. Jedná se o poddruh tygra. Nejpoužívanější český název ussurijský není v ostatních jazycích tak častý. Pochází od názvu řeky Ussuri v ruském Přímořském kraji, která protéká oblastí, v níž se tygr ussurijský dnes převážně vyskytuje. Počet jedinců žijících ve volné přírodě dosahuje asi 560 kusů a v posledních několika desetiletích stále vzrůstá.
Popis
hmotnost: 100–306 kg (v zajetí až okolo 400 kg)
délka těla: 160–250 cm
délka ocasu: 90-100 cm
výška v kohoutku: 1,10–1,25 m
Tygr ussurijský je (spolu s tygrem indickým) největší a nejmohutnější kočkovitá šelma, samci mohou vážit přes 300 kg.[2] Samci jsou výrazně větší než samice: hmotnost těla u samic kolísá mezi 100 až 180 kg, kdežto hmotnost samců dosahuje 170 až 306 kg. Největší v zajetí chovaný tygr byl dlouhý 3,7 m a vážil přes 423 kg. Průměrná historická hmotnost samců získaná porovnáním všech dostupných dat je 215 kg, samic 137 kg. Současná divoce žijící populace je menšího vzrůstu (189 kg, 128 kg). Dle těchto údajů je v současnosti větší poddruh tygr indický než tygr ussurijský. Tento úbytek na váze je patrně zapříčiněn zejména poklesem stavů zvěře, která je kořistí tygrů. Samci ussurijských tygrů chovaní v zajetí dosahují průměrné váhy kolem 220 kg.
V porovnání s ostatními poddruhy tygra je tygr ussurijský světlejší a kresba je spíše tmavě hnědá než černá. Bílé zbarvení spodní strany těla dosahuje velmi vysoko na boky. Také na ocase se základní zbarvení uplatňuje pouze v jeho první třetině až polovině, jinak je základní zbarvení ocasu bílé. Nepříliš husté pruhy jsou příčné a málokdy komplikovaněji členěné, nejčastěji jsou jen zdvojené. Na stehnech a na bocích jako i v první třetině až polovině ocasu je jejich zbarvení šedohnědé nebo šedé. Pruhy jsou na ostatních místech těla leskle černé. Samci mají obvykle na kořeni ocasu typickou kresbu v podobě protáhlého obráceného U.
Srst je dlouhá a hustá, typickým znakem ussurijského tygra jsou dlouhé světlé licousy. V oblasti, kde žijí, po většinu roku leží sníh, tygři jsou proto přizpůsobeni chladnému podnebí – i jejich tlapy jsou větší než u ostatních tygrů a slouží jim jako sněžnice při pohybu ve sněhu.
Rozšíření
Vyskytuje se v oblastech tajgy, v hustých porostech okolo řek a jezer, listnatých, smíšených i jehličnatých lesích. K životu potřebuje velké území člověkem nedotčené krajiny.
Tygr ussurijský žil původně na rozsáhlém území mezi Bajkalem a pobřežím Ochotského moře, v současnosti žije takřka výhradně na omezeném území východního Ruska v blízkosti řeky Ussuri, přítoku Amuru v Přímořském a Chabarovském kraji. Tuto oblast sdílí s levhartem mandžuským (Panthera pardus orientalis) a oba tyto druhy jsou přísně chráněny. Asi 10 % tygrů ussurijských žije v Číně.
Populace těchto tygrů čítala ve 30. letech 20. století asi jen 30 kusů, v roce 1992 v horách Sichote-Aliň žilo 250 kusů, do roku 2004 vzrostla populace na 350 kusů a v roce 2015 se pohybovala okolo 560 jedinců. Odhaduje se, že v pohoří Čching-paj (Pektu) na pomezí Mandžuska a Koreje jich ještě žije asi 20 kusů.
Biologie<>